Vítězné zápasy nad Lotyšskem či Dánskem, v minulosti věc, o které se ani příliš nemluvilo. Byly samozřejmostí. V dnešní hokejové době je tomu ale jinak, a tak mít po nich v tabulce šest bodů a skóre 10:2 je věc příjemná. A pro český tým velice pozitivní.
Jágr a spol. se o tom přesvědčili loni, kdy po prohře v základní skupině s Norskem a následném zaváhání se Švýcarskem se dostali do problémů a situace, ve které už nesměli prohrát žádný další zápas.
I když z toho sice nakonec vyplynula pozlacená pohádková cesta, všichni jsou určitě rádi, že letos si něco podobného odpustí. Do středečního duelu s Finskem mohou jít v klidu, osmifinále mají zajištěné a také tři body do jeho skupiny.
Do podobných problémů jako Češi se letos dostali jiní. Rusové, Slováci, možná Švédové... Ti všichni musí žít zatím v nejistotě, očekávaný postup do čtvrtfinále pro ně vůbec není samozřejmostí. I z toho pohledu je aktuální česká pohoda ocenění hodná.
Ještě důležitější než zisk šesti bodů však je, jakým způsobem si pro ně svěřenci Aloise Hadamczika došli. Že si hned v úvodu turnaje vyzkoušeli, jaké to je, když se úplně nedaří.
Proti Lotyšům se nedařilo komplexně, a když soupeř z Pobaltí vedl 2:1 a hrál přesilovku pět na tři, nebylo to českému fanouškovi ani hráčům příjemné. Velká vůle a odhodlaní však nakonec přinesly i velký obrat a vydřené vítězství 4:2.
S Dánskem to byl jiný zápas. Češi rychle vedli, pak ale soupeř kousal. Trefil tyčku, zlobil v přesilovkách... Pak ale přišel český tříminutový koncert, během kterého padly čtyři branky a bylo rozhodnuto.
Právě zbraně, jakými se čeští hokejisté dokázali s úvodními dvěma zápasy vítězně vyrovnat, dávají naději do dalších, papírově mnohem těžších bojů. Bojovnost, odhodlání, vůle, technická vyspělost a jistý gólman, to všechno se ještě v Bratislavě bude hodit.
