Je snad lepší si ani nepředstavovat, co by se dělo, kdyby v množství omluvenek na letošní mistrovství světa bylo i jméno Jaromíra Jágra. Osmatřicetiletý veterán totiž podle všeho jako jediný dokáže držet krok i s průměrnými hokejovými celky. Ostatní jsou k smíchu, další k pláči.
Už souboj s Francií ukázal, že v českém týmu není všechno "super". Vysoká výhra nad podprůměrným soupeřem sice budila dojem určitého optimismu, druhá polovina zápasu už naznačila české možnosti v dalším průběhu turnaje.
ČTĚTE TAKÉ: Trapní Češi prohráli s Nory, Jágr na všechno nestačil
Češi na úrovni Norů a Dánů, mají pouze překvapit
Nejde přitom přímo o kvalitu. Tu Češi stále na jakés takés úrovni mají a opticky poslední tři trpasličí soupeře (Bělorusko, Francie, Norsko) přehráli. Jde však o všechno ostatní. Nasazení, vůle, sebevědomí, víra ve vlastní schopnosti, hrdost... Dalo by se pokračovat.
Také v úterý Češi nebyli na první pohled horší. Seveřany výrazně přestříleli, byli častěji na puku, ale nic z toho. Místo snahy o ohrožení velmi dobře chytajícího Grotnese přicházela velká spousta ofenzivních nesmyslů, které stupňovaly českou křeč.
Jágrův marný boj
Oproti tomu vynikala norská jednoduchost, která přitom není pouze výsadou podceňovaných týmů. Vždyť třeba Kanada nebo Rusové si také nemusí na jeden vstřelený gól stokrát přihrát, z toho devadesátkrát špatně. Jednoduchost spojená s bojovností dnes slaví (nejen) v hokeji úspěch.
Jenže na české straně zatím v Německu vyniká jediné jméno. Jaromír Jágr si ve dvou zápasech připsal pět bodů za dva góly a tři asistence, především se však svou hrou snaží jít příkladem svým (mnohem) mladším spoluhráčům. Ti jako by se ale ani nechtěli dívat. Mají zavřené oči.
Jágrovi se v českém reprezentačním c-týmu nepřibližuje nikdo. V úterý se nedokázal prosadit ani jindy na české poměry nadprůměrný Jakub Voráček, do agonie upadla celá Markova formace a ostatní pouze pokračují v nepěkných výkonech.
Červenkovo trápení
Nejsmutnější pohled se však českým fanouškům nabízí při sledování extraligového fantoma Romana Červenky. Ten se v reprezentačním dresu v centru prvního útoku s Jágrem extrémně trápí a s ohledem na jeho výkony začíná být ruská KHL v příští sezoně vysněnou destinací.
Na českou hokejovou mizérii přitom stále stačí ten nejjednodušší lék - začít chtít. Makat, bojovat, prát se, cokoliv. Češi totiž stále na lepší průměr kvalitativně mají. Až však odejde i poslední slušná generace a začne se stavět na těch, kteří dokázali v mládežnických výběrech opustit elitní skupinu...
Bůh pomáhej českému hokeji. A to sakra rychle. Už ve čtvrtek, proti Švédům.
Foto: ČTK
