Vypadalo to na souboj špičkového seniorského týmu s průměrnými dorostenci, kteří se teprve učí. Jenže těmi prvními byli kanadští talentovaní mladíci a "dorostence" představoval zkušený český národní tým. A domácí fanoušek mohl opět vidět, že světový hokej je momentálně trochu někde jinde.
Maximální rychlost, skvělá technika, nasazení a jednoduché řešení složitých situací. Kanaďané předváděli divákům v pražské O2 areně v úvodních dvou třetinách, jak se hraje moderní hokej. A byl to krásný pohled.
"První polovinu utkání jsme skutečně zaspali. Rozdíl byl především v bruslení, byli jsme všude o metr pozdě. Když jsme se zvedli, tak už bylo pozdě. Pokud chceme uspět s takovým soupeřem, musíme hrát šedesát minut," přiznal po utkání gólman Ondřej Pavelec.
Jenže hokejová velmoc ze zámoří nepřivezla tým svých největších hvězd. Občasným fanouškům jména na soupisce javorového listu nejspíše z velké části nic moc neříkala. Nebylo to přitom tím, že by se jednalo o "no name" tým.
Kanada se totiž rozhodla na letošní šampionát přivézt tým, sestavený převážně ze svých talentovaných hvězd budoucnosti. Hráči, kteří v minulých letech sbírali vavříny na juniorských šampionátech, vyrazili poprvé na šampionát seniorský.
Že by na nich ale byl znát alespoň minimální respekt ze zkušeného soupeře, tak to ani náhodou. Jakým způsobem motali půl hodiny hlavu českým hráčům, za to by se nemusela stydět ruská sborná v nejsilnější možné sestavě, natož "bažanti" ze zámoří.
Ti tak ale pouze dokázali, jak rychle momentálně v některých částech světa dospívají hokejisté. Kanada, Rusko, Švédsko... Tam všude jsou dvacetiletí hráči nikoliv vhodným doplňkem, ale důležitou součástí národních týmů.
Středeční vystoupení pak také ukázalo, proč české mládežnické celky hrají v posledních letech výhradně o záchranu místo o medaile. Vždyť když nestačí parta kolem Jaromíra Jágra a Patrika Eliáše, co pak oni?
Kouč české reprezentace Alois Hadamczik sice našel pro svůj výběr možnou výmluvu, ale ani ta v detailním pohledu na věc příliš neobstojí: "Oni hráli jednou s Francií, my za necelý týden čtvrtý těžký zápas. Únava musela být znát."
Jenže Češi za daný týden protočili skoro třicet hráčů, Eliáš se Židlickým hráli ve středu vůbec poprvé a další také neodehráli "všechno". A i když se jednalo o pro Kanadu pohodlnější menší kluziště, rozdíl byl až příliš velký.
Při pohledu do budoucna přitom nic nenapovídá tomu, že by se měl zmenšovat. Spíše naopak. Další souvislosti ukáže už nadcházející šampionát na Slovensku, na který momentálně Češi jedou v jiné náladě, než ve které byli po sobotním euforickém brněnském vítězství nad béčkem Ruska.
