Dříve to byly zápasy pro povzbuzení nálady, zlepšení skóre a osobních statistik. Hokejové velmoce ničily "trpaslíky" občas i dvoucifernými výsledky a startovaly se k lepším výkonům. Ta doba už je ale pryč, trpaslíci už nejsou trpaslíky a favorité začínají v úvodu mistrovství světa trpět depresemi.
Loňský šampionát byl podle všeho pouze začátkem nové doby. Před rokem se dílčí úspěchy Němců, Dánů či Švýcarů přičítaly faktu, že nejsilnější země v olympijském roce nepostavily své nejlepší možné týmy.
Letos to už ale neplatí. Ti nejlepší hráči sice stále v zámoří bojují o Stanley Cup, ale jinak na Slovensko dorazilo velké množství hvězd. Jenže rozdíly mezi hvězdnými týmy a těmi evropskými sehranými se začínají výrazně smazávat.
Důvodů proč je hned několik. V Evropě díky silným soutěžím v Rusku nebo Švédsku zůstává stále více dobrých hráčů a evropské výběry druhého sledu jsou díky faktu, že většina hráčů hraje "doma", mnohem sehranější.
A sehraností týmu vzrůstá kvalita a sebevědomí jednotlivých hráčů, kteří věří sobě i spoluhráčům. Nejmarkantněji to bylo vidět na pátečním případu Němců, kteří nejenže Rusy porazili 2:0, ale dokonce nešlo pouze o štěstí. Němci nebyli horší.
Nebyli to jediní outsideři, kteří nebyli horší. Norové v sobotu porazili na nájezdy Švédy, Slovinci dlouho trápili domácí Slováky, Francouzi podlehli Švýcarsku až v prodloužení a konec konců také Lotyši pořádně zavařili českému týmu v jeho úvodním zápase.
To všechno je dobré především pro hokej. Nejenže přestává být sportem, který umí hrát na nejvyšší úrovni jen šest sedm zemí na světě, ale fanoušky musejí především konečně bavit i v minulosti nudné úvody světových šampionátů.
