Na jeho dresu se vyjímá veliká jednička. Přesto dělal dlouhá léta ve Spartě pouze náhradníka. Teď však gólman Petr Přikryl, kterému známí neřeknou jinak než Bingo, dovedl hokejisty Sparty do semifinále play-off. „Konečně jsme začali hrát jako tým," pochvaluje si Přikryl. A dodává: „Brankář může chytat jakkoliv, úspěch však závisí na celém týmu."
Jeho hokejové začátky byly vskutku netradiční. Od útlého dětství měl problémy s průduškami a trápil ho kašel. Doktorka mu tedy doporučila, aby se začal věnovat nějakému zimnímu sportu. Vybral si hokej a zůstal u něj.
Vždy na sobě tvrdě pracoval, a i když bylo dlouhá léta jeho povoláním krýt záda zkušenějšímu gólmanovi, tuto situaci vždy přijal a snažil se od svých kolegů pochytit co nejvíce brankářského umu. Teď toho jistě nelituje. Se Spartou, už jako první brankář, nastoupí v semifinále play-off, které je vstupenkou do bojů o extraligový titul.
Petře, první otázka je jasná. Na začátku sezony jste byl ve Spartě na pozici třetího brankáře, předtím několik let gólmanskou dvojkou, teď jste tým dovedl do semifinále play-off. Napadlo vás po příchodu do Sparty, že byste mohl v play-off být v brance její jedničkou?
Do Sparty jsem přicházel po nepovedené sezoně v Žilině a od toho se odvíjely také mé plány. Především jsem se těšil na spolupráci s trenérem gólmanů Josefem Brukem. Věřil jsem, že mě dá po nepříjemných zážitcích ze Slovenska dohromady, a spolupráce s ním se nakonec skutečně osvědčila. To, že teď ve Spartě stabilně chytám, už pouze vyplynulo ze situace.
Jak velký podíl na vašich současných výkonech má právě trenér gólmanů Bruk?
Práce pana Bruka je ve Spartě vidět už od doby, kdy končil kariéru Petr Bříza. Jeho přínos je neoddiskutovatelný. Navíc práce s brankáři není pouze o pilování techniky, důležitá je u gólmanů také psychika. A pan Bruk ví přesně, co kterému hráči naordinovat, aby byl po všech stránkách v pohodě.
Poslední dobou podáváte stabilně dobré výkony. Ve čtvrtfinálové sérii se Zlínem jste měl průměr 1,6 gólu na zápas. Čemu to přičítáte?
Stoprocentně se především zlepšila naše obranná hra. Konečně jsme začali hrát jako tým. Pomohly nám zápasy ze závěru základní části, kdy jsme bojovali o místo v první čtyřce a herně se nastartovali. Brankář může chytat jakkoliv, ale pokud není dobrý výkon hráčů před ním, tým nespasí.
Zlín jste porazili 4:1 na zápasy, což vypadá poměrně přesvědčivě. Jak náročný to byl ve skutečnosti soupeř?
Zlín nehrál špatně. Na druhou stranu jsme ho svoji hrou a kompaktním výkonem příliš k ničemu nepustili. V žádném případě to však nebyl jednoduchý soupeř.
Který okamžik v sérii se Zlínem pro vás byl nejkritičtější, kdy jste se nejvíc bál o postup?
To je hrozně těžká otázka. Když se něčeho bojíte, tak se to nakonec může stát. Takhle se nedá přemýšlet. Musíte se na soupeře připravit, určit jeho slabiny a udělat maximum pro to, abyste ho porazili. Na led nesmíte jít s tím, že myslíte na prohru. Musíte se snažit podat co nejlepší výkon a to vám zároveň pomůže posílit psychiku. O našem postupu do semifinále jsem nepochyboval. Pevně jsem v něj věřil a dělal pro to maximum.
Ve svých jednatřiceti letech jste nejstarším brankářem, který letos stabilně v play-off nastupuje, což není úplně obvyklé. Jak tuto skutečnost vnímáte?
Podle mě je to shoda okolností. Najednou zničehonic skončila spousta kvalitních gólmanů. Milan Hnilička, Roman Málek, Igor Murín... Přestali chytat, nedostali důvěru. Já sám vím, jaké to je, když tu důvěru nemáte. Pro gólmana je to hrozně složité a nikomu bych to nepřál. Celý život se snažíte někoho přesvědčovat o tom, jaký jste brankář, a najednou tu důvěru, kterou jste si vybojoval, ztratíte během několika zápasů.
Druhá věc je ta, že když je v brance zkušený gólman, mužstvo na něho někdy až příliš spoléhá. Když se pak mezi tyče postaví mladý brankář, hráči se mohou přetrhnout, protože se bojí, že střelu nechytí. Tím se pak může nastartovat vítězná série a lidé hned říkají, jak mladý kluk chytá, zatímco zkušený brankář dostává góly. Celé to je dvousečné. Je ale dobře, že se ukazuje kvalita naší brankářské školy.
V sérii se Zlínem proti vám v brance soupeře nastupoval teprve 18letý Sedláček. Jak hodnotíte jeho výkony?
Budu diplomatický. Myslím si, že ten kluk má před sebou budoucnost. Ale bez práce to nepůjde.
Slávistický kouč Růžička je kritizován za to, že pro psychicky náročné zápasy play-off vsadil na mladého brankáře Furcha. Myslíte si, že může gólman v jeho věku tlak spojený s vyřazovacími boji ustát?
Co já bych za to dal, kdybych mohl v osmnácti takhle chytat. Na druhou stranu si ten gólman musí nejdřív důvěru svými výkony zasloužit. Před Růžičkou však klobouk dolů, to neudělá kdejaký trenér.
Jak v základní části, tak v play-off se můžete spolehnout na výraznou podporu fanoušků. Je pro vás skandující hala šestým hráčem na ledě?
Fanoušci na Spartě jsou fantastičtí. I když jich třeba nepřijde mnoho, jelikož v Praze mají mnoho možností, jak trávit volný čas, dokáží vždycky vytvořit výbornou atmosféru a skvěle si zápasy užívají. Hrát za Spartu play-off je opravdu fantazie.
Play-off si zatím evidentně užíváte i vy. Poté, co jste v posledním zápase série se Zlínem chytil Leškovi trestné střílení, jste se smál na celé kolo.
(smích) Já jsem se ale nesmál tomu, že jsme nedostali gól, ale tomu, že to Leška netrefil. V tom zápase jsem měl fakt spoustu štěstí, ale to k tomu patří.
Vaše hokejové začátky byly poněkud netradiční. Hokej vám prý doporučila lékařka...
Když jsem byl malý, měl jsem neustále kašel a problémy s průduškami. Lékařka mi tedy doporučila dělat nějaký zimní sport. Protože jsem se narodil v Litoměřicích, kde se tehdy kromě hokeje jiné zimní sporty nepěstovaly, vydal jsem se touto cestou. Táta mi později říkal, že když jsme měli v první třídě napsat, čím bychom chtěli být, už tehdy jsem napsal na papír „hokejista".
Lidé, kteří vás znají, vám neřeknou jinak než Bingo. Čím jste si tuto přezdívku vysloužil?
Poslední dobou se o původu mé přezdívky spekuluje poměrně hodně. Prý se mi tak říká podlé mého otce, který se kdysi zúčastnil televizní soutěže Bingo. Pravda je taková, že táta v Bingu skutečně byl. Přezdívku vymyslel gólman Adam Svoboda na jednom reprezentačním srazu, když mi bylo asi šestnáct. Tehdy si mě přijel otec vyzvednout a Adam řekl, je tady starej Bingo, a od té doby mi začali spoluhráči říkat Bingo.
Foto: ČTK
