Zlín v. Kometa
Fousáči, uplakánci, podivíni. NEJ extraligového finále
24.04.2014 17:00 Původní zpráva
Finálová bitva spěje ke svému pátému, možná rozhodujícímu dějství. Zlínským "Ševcům" chybí poslední krůček, brněnská Kometa pomýšlí na zázračný comeback. V čem jsou soupeři, jejichž stadiony dělí od sebe rovných sto kilometrů, odlišní? On-line deník TÝDEN.CZ vybral dvanáct sportovních i mimohokejových NEJ finálové série.
Největší HRAČIČKA: Petr Leška (Zlín)
Jeho permanentní úsměv na tváři můžete buď milovat, nebo nenávidět. Kromě roční "nevěry" v pražské Spartě je po celou svou kariéru věrný Zlínu. A důvěru spolehlivě splácí. Jeho extrémně rychlé ruce společně s chytrým hokejovým myšlením ničí obrany soupeře. Podcenit Lešku se prostě nevyplácí. Stačí jedna jeho kulišárna a ve chvíli, kdy to nejméně čekáte, se Zlín raduje z gólu.
Nejstarší KMET: Jiří Trvaj (Brno)
Je jako bájný pták fénix. Mnozí mu již přisuzují houpací křeslo v hokejovém důchodu, populární "Trvka" se ale vždy vrátí a oslní. Třeba jako v posledním čtvrtém finálovém duelu, kdy za svá záda pustil jen jedinou trefu a udržel naděje Komety na nevídaný zvrat. Ve čtyřiceti letech jej možná čeká posledních pár okamžiků hokejové kariéry, která stále postrádá zlaté vyvrcholení. Nebo ne?
Největší SMOLAŘ: Petr Čajánek (Zlín)
Hokejový mohykán prožívá finálovou sérii už po páté. Ve čtyřech předchozích případech odcházel vždy z ledu jako poražený, s chabou stříbrnou náplastí. Letos mu chybí jediný krůček. Ve Zlíně milovaný "Čája" chce ukončit kariéru na vrcholu. Minimálně za svou oddanost rodnému městu by si vytoužený titul zasloužil.
Nejbláznivější PODIVÍN: Jan Hanzlík (Brno)
Jeho potetované tělo, buldočí výraz i atypická "deka" na hlavě budí pozornost už léta. A to ještě mnozí netuší, co dělá brněnský obránce před zápasem. Jeho motivační rituály jsou hodně raritní. Nechává se masírovat alpou a pro ještě lepší nabuzení před zápasem si čas od času nechává nafackovat.
Největší PŘEKVAPENÍ: Libor Kašík (Zlín)
V tomto ohledu vyfoukl titul svému finálovému konkurentovi Marku Čiliakovi. Zatímco on začal v kritických chvílích selhávat, mladík v brance Ševců nadále září a pokračuje tak ve zlínské tradice. Vzpomínáte na loňskou sezonu? Tehdy dostal Zlín do finále mladý Jakub Sedláček. Fantom Kašík může jeho věhlas ještě překonat. Stačí "jen" v pátečním utkání nepustit gól.
Největší DRZOUN: Jan Káňa (Brno)
Nebýt jeho synovcem, těžko říct, zda by mu od strýce Petra Čajánka nepřilétl nějaký výchovný políček. Dvaadvacetiletý Jan Káňa je prototypem nepříjemně kousavého dravého mládí, hráče, který se vám dostane pod kůži jako parazit a nedává vám pokoj. Ve Zlíně si nyní dost možná drbou hlavu, že dříče z talentovaného ročníku před lety pustili do Vsetína.
Nejcennější TALENT: Petr Zámorský (Zlín)
Ze silné zlínské generace mladičkých talentů vyčnívá nejvíc. Má potenciál na to stát se stabilním reprezentantem, český hokejový rybníčkem mu brzy začne být malý. Zámorský má našlápnuto k tomu, aby jeho časem dávalo smysl. A zahrál si v zámoří. Pokud bude dostávat teprve dvaadvacetiletý produktivní obránce ve Zlíně nadále hodně prostoru, může to dotáhnout daleko.
Největší UPLAKÁNEK: Vladimír Kýhos (Brno)
Brněnský trenér si toto nelichotivé přízvisko získal už během vypjatých bojů s pražskou Spartou. A ve stížnostech na rozhodčí, špinavé praktiky soupeře a snad i na nepřízeň Bohů láteří i ve finálové sérii. Trenéra Pražanů Jandače nařkl z toho, že poslal své svěřence zlikvidovat jeho opory. Ve finále jeho protiřečení dosáhlo vrcholu - sám na led poslal Kanaďana Millera, aby soupeře pořádně zvalchoval. Někdy by bylo lepší, aby za sebe nechal mluvit své asistenty.
Nejhustší BRADKA: Zdeněk Okál (Zlín)
Hokejový dřevorubec, v jehož porostu by se klidně mohla uhnízdit ptačí rodina. Však svou bradku pěstuje už od listopadové akce Movember. Kvůli sázce. A možná si jí nechá dál rašit i v případě zisku titulu. "Říkají mi terorista. Nebo Krakonoš," směje se Okál, jenž nemá strach, že by jej kvůli jeho děsivé image opustila přítelkyně. "Už by mě bez vousů nepoznala," říká.
Největší OTLOUKÁNEK: Vojtěch Němec (Brno)
V základní části zářil, byl nejproduktivnějším hráčem brněnské Komety. I proto jej v play-off soupeři střeží více než jiné hokejisty - a někdy pořádně tvrdě. Na vlastní kůži to poznal v utkání se Spartou, kde ho na dva zápasy "vymazal" Tomáš Rachůnek. Ani proti Zlínu nedostává dostatek prostoru, hned v prvním utkání si na něj soupeř opět pořádně vyšlápl. A strategie funguje. Němec proti Zlínu nezískal zatím jediný bod.
Nejvíc NEPŘÍJEMNÝ HRÁČ: Jaroslav Balaštík (Zlín)
Jiný už nebude. Čtyřiatřicetiletý zlínský útočník rozdmýchal emoce snad na všech extraligových stadionech. Občas nepříjemně zajede do brankáře, když se rozhodčí nedívá, neodpustí si zákroky na hranici fair-play. Jeho nevybíravý styl nese ovoce. Soupeři se často neudrží a na ledě bouchnou saze. Rozhození soci poté často sledují zlínskou radost. A expert na černou práci Jaroslav Balaštík se může mnout ruce.
Největší HUKOT: Hala Rondo (Brno)
Stačí se posadit na střídačku v brněnské hale Rondo a během chvíle máte místo hlavy včelín. Na jihu Moravy je hlediště natřískané do posledního místa po celou sezonu, během finále však hlasy modrobílých příznivců dosahují kvality sedmi tisícovek operních pěvců. V téhle atmosféře se hraje skvěle každému hráčovi, pokud mu při prvním kontaktu s brněnským publikem napadnou kalhoty až k ledu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.