Klubový rekordman
Jak nesmělý prosťáček Ton ve Spartě ke štěstí přišel

Ve čtyřiceti letech se jeho kariéra chýlí k pohádkovému happy endu. Petr Ton se stal v úterý nadobro jednou z legend hokejové Sparty. Kdo by to byl od rychlonohého útočníka, který přišel do Holešovic lepit díry rozpadlého sparťanského jádra, před jedenácti lety čekal. Jeho příběh však zatím postrádá zlatou tečku. A kdo ví, třeba i dvojtečku.

Vyrůstal ve stínu kladenských ikon Jaromíra Jágra, Pavla Patery, Martina Procházky či Otakara Vejvody. V této konkurenci by se i nejzarputilejší hokejový buldok probíjel na hokejové výsluní opravdu těžko. V dobách své kladenské mise se nejvíce proslavil snad jen v silvestrovském vydání sportovního zpravodajství České televize. Jeho kadence rozhovorové výstelky ve formě slova "vlastně" tehdy budila spíše soucit. Na opravdové uznání hokejové veřejnosti si musel Petr Ton ještě několik let počkat.

Posuňme se o osm let dále, kdy se Ton po šestiletém angažmá ve Finsku vrací do Čech. Zocelený, nesmírně rychlý hokejista, se vrátil v devětadvaceti letech. Ne však do mateřského Kladna, ale do dresu odvěkého rivala, pražské Sparty. Sem si ho vybral nynější reprezentační trenér Alois Hadamczik poté, co téměř rozpustil jádro sparťanských srdcařů. Tehdy narážel Hadamczik na vlnu nepochopení. Nyní by mu mohli sparťanští fanoušci zpětně líbat ruce.

Ze Sparty se tehdy na popud Hadamczika musel poroučet například ikonický kapitán Richard Žemlička, o kterém ještě bude zmínka. "Chceme odcházející hráče nahradit někým, kdo bude mít lepší výkonost. Věříme, že u Petra Tona tomu tak bude," věřil tehdy někdejší sportovní ředitel klubu Miroslav Kuneš. Psal se duben roku 2003.

Sázka na Tona vyšla. Už za tři roky slavil s rudou partou první titul, další sezonu přidal druhý. Později přišly tituly krále střelců, vítěze kanadského bodování a sparťanské publikum ho začalo brát jako svého. V letošní sezoně dosáhl dříve nemyslitelného. Obsadil nejsledovanější místa ve sparťanských statistikách. Již na začátku ročníku se stal nejlepším střelcem historie Sparty, v úterý, paradoxně proti mateřskému Kladnu, pak i nejproduktivnějším hráčem ve 110 let staré historii pražského klubu. Překonal právě Richarda Žemličku, lídra, který byl kulantně řečeno tehdy Hadamczikem odejit.

"Nechápu, jak ho dříve mohlo nechat Kladno právě Spartě," chytal se za hlavu v holešovické hale v úterý večer jeden z kladenských fanoušků a další mu jen trpce přikyvoval. "Teď se nám to teprve naplno vymstilo," konstatoval poté, co Sparta po debaklu 6:0 poslala Kladno s jistotou do nepopulárního play-out.

V Tonovi však nelze hledat žádné známky averze vůči mateřskému klubu. Na Kladno se rád vrací, mluví o něm vždy s pokorou, tak jak má po celou svou kariéru ve zvyku. Středočeši stejně jako několik dalších týmů prostě letos doplatili na jeho famózní formu, která se jako štěnice drží celého holešovického mančaftu.

"Jsou to situace, na které člověk asi nikdy nezapomene. Strašně moc si toho vážím, ale to dojetí asi dojde až později," prohlásil Ton jen několik minut poté, co si na ledě užil ovace vestoje a dlouhou děkovačku s fanoušky po boku dalšího nového rekordmana Jaroslava Hlinky (nejlepší nahrávač Sparty, pozn. aut.). Právě po jeho nepříliš povedené přihrávce, taktéž rekordní, Žemličkův rekord překonal.

Slovo uspokojení však u Petra Tona v letošní sezoně zatím nehledejte. Ačkoliv již má Sparta s jistotou v rukou Prezidentský pohár pro vítěze základní části, sparťanský útočník má v hlavě trofej, která nese jméno po bývalém československém prezidentovi Masarykovi. Tedy pohár pro extraligového mistra. "Spoléhám, že na to naváže týmový úspěch. Když se to povede, tak je to to nejlepší, co může být," říká hlavní tahoun rozjetého týmu, který myslí na nejvyšší pozice.

A kdo ví, pokud forma Tonovi udrží, kruh se možná nadobro uzavře opět za přispění Aloise Hadamczika. Pokud totiž sparťanskému forvardovi něco chybí, tak je to pořádný zápis v české reprezentaci. "Neodmítl bych, o šanci bych se porval," přiznal Ton v souvislosti s možnou účastí na šampionátu v běloruském Minsku serveru iSport.cz.

Dá se očekávat, že se jednou u střechy letité holešovické haly objeví i Tonův dres číslem "87" Na pocty je ale zatím brzo. Střelecká pouť sparťanského kanonýra ani ve čtyřiceti letech rozhodně není u konce.