Hokejové finále
Liberec truchlí. Bolí to, ale soupeř byl lepší, přiznal kapitán

Posledním vystoupením v libereckém dresu bylo prohrané čtvrté finále na ledě Brna pro kapitána Bílých Tygrů Branka Radivojeviče. Šestatřicetiletý slovenský forvard je rozhodnutý dát před pokračováním v barvách Severočechů přednost rodině a vrátit se na Slovensko. A nelze vyloučit, že loňští šampioni ztratí i brankáře a jeho krajana Jána Lašáka, který rovněž patří ke klíčovým oporám.

Oči mnohých libereckých hokejistů se po dnešní porážce, která ukončila naděje na úspěšnou obhajobu titulu, blýskaly. Jen těžko se jim potlačovaly slzy obrovského zklamání. "Bolí to... Samozřejmě, že to bolí. Všichni jsme si představovali, že bychom to zakončili trošku jinak, ale férově musíme uznat, že Kometa hrála výborně," řekl Radivojevič v rozhovoru s novináři.

"Bolí, když vidíte soupeře se radovat, ale zase na druhou stranu - sezona byla fantastická.Myslím, že nás nikdo nečekal ve finále, ani vepředu v tabulce základní části. Jsem hrdý na mančaft a všechny okolo, jak jsme se semknuli a jak jsem hráli týmově. Klobouk dolů. Chyběl nám poslední schod, ale Kometa si to zasloužila," uznal Radivojevič.

Připustil, že Brno našlo na jeho tým recept, který fungoval. "A my jsme na to nedokázali odpovědět. My rádi hrajeme na puku, ale bohužel jsme ho s nimi moc neměli. Hrálo se nahoru dolů, oni hrozili z protiútoků a z nich nám také dali nejvíce góly. Ve třetí třetině už to pak tady v těch zápasech v Brně hlídali, v pěti stáli vzadu a když proti vám ještě stojí plná hala, je těžké se prosadit. Navíc za tou pěticí byl ještě výborný Čiliak v bráně," připomněl Radivojevič.

Sám tušil, jak moc silným protivníkem bude. "Měli super mančaft. I když v základní části měli hluchá místa, já věděl, že mají skvělé individuality. A klobouk dolů, jak se všichni podřídili systému, který chtěli hrát. Všichni do jednoho, včetně Erata, Kvapila se tomu podřídili a v pravý čas udeřili. Zahráli to, co zahrát měli a já jim mohu jen pogratulovat," vzkázal novým šampionům držitel stříbra a bronzu z MS.

Jeho rozhodnutí o návratu na Slovensko je nevratné. "Už minulý rok po titulu jsem přemýšlel, že zůstanu doma, ale s koučem Filipem Pešánem jsme se dohodli, že v Liberci ještě prodloužím o rok a uvidíme po sezoně, ale pár měsíců zpátky jsme to probírali, neboť s rodinou jsme se už rozhodli, že se vrátíme na Slovensko. Máme tři děti a už je náročné to všechno stíhat. I proto jsme se rozhodli, že se vrátíme," vysvětlil Radivojevič.

Symbolicky už se i rozloučil. "S každým jsme se objali, ale na rozlučku bude ještě určitě čas. Věřím, že to ještě brzy všechno přijde. Že i když jsme neskončili na úplném vrcholu, myslím, že sezona byla úspěšná," prohlásil Radivojevič.

Věří, že Liberec bude přes další odliv opor z loňského týmu šampionů hrát nadále o nejvyšší mety. "Věřím, že trenér, který je podle mého názoru nejlepší v extralize, spolu s celým trenérským štábem, před kterým je třeba smeknout, zase vytáhnou nějaké mladé hráče z Benátek jako tento rok a zafunguje to. Jsem přesvědčený o tom, že Liberec bude opět ve hře a bude hrát o titul. Věřím, že hodně mančaftů si z toho může brát příklad, jak klub funguje," zdůraznil Radivojevič.

Sám bude zklamání z finálové porážky vstřebávat dlouho. "Samozřejmě to bude nějakou dobu bolet. Možná šlo o moje poslední finále v kariéře. Zatím opravdu nevím, co bude. Nevím, zda budu ještě pokračovat na ledě. Ale je jasné, že to bude mrzet hodně dlouho, protože dostat se do finále je velmi těžké," uzavřel Radivojevič, jehož vábí do mužstva Trenčín.

Podobně nejistý je v současnosti Lašákův osud. "Je to velmi emotivní. Uvidíme, jestli to ustojím a co bude vůbec dál. Jisté je, že Branko bude Liberci velmi scházet, ale já sám nevím, zda tam budu, zda mi to zdraví dovolí, co se vůbec bude dít. Velice těžko se mi o tom teď mluví," uvedl takřka omluvně osmatřicetiletý Lašák, mistr světa z roku 2002.