Litvínov se v pátek ráno oblékl do žlutočerné. V barvách svého klubu přivítaly stovky fanoušků své "zlaté hochy". Vysněný Masarykův pohár přivezli hokejisté z Třince na Zimní stadion Ivana Hlinky těsně před sedmou hodinou. Na extraligové šampiony čekal rozjásaný dav mužů, žen i dětí.
První lidé mířili na stadion přímo z restaurací, kde trávili noc po čtvrtečním vítězství Litvínova v rozhodujícím sedmém utkání finále na ledě Třince 2:0. "Je to úžasný. Čtyřicet let fandím, konečně jsem se dočkal," řekl cestou na stadion pětapadesátiletý Pavel.
Pod Krušnými horami čekali na hokejový titul 56 let. "Tohle je pravděpodobně z mého pohledu nejlepší sezona, kterou jsem prožil," řekl po návratu do rodného města čtyřiačtyřicetiletý útočník Martin Ručinský, kterého lidé vyvolávali stejně často jako jméno Pavla Francouze.
Právě litvínovského brankáře označilo nejvíce fandů za nejlepšího hráče týmu. Stejně jako trenér Radim Rulík, který dorazil na stadion už za rozbřesku a hned se stal cílem podpisu chtivých fandů. "Jsou skvělí, nemám slov, jsem opravdu unešený. Nejsem ten hlavní strůjce úspěchu, ale fanoušky neodmítnu," řekl. Podle něj nelze vyzdvihnout jednoho z hráčů. "Ale Pavel Francouz, to je number one," uvedl.
Novopečení mistři dorazili do Litvínova po dlouhé cestě z Třince, během níž se zastavili i v Praze a prošli se v noci s pohárem po Václavském náměstí.
V pět hodin ráno vstávali kvůli svým idolům sedmiletý Samuel Kvapil a jeho o dva roky starší bratr Daniel. "Chceme je vidět. Hrajeme taky hokej," řekli školáci s taškami na zádech. Všechna utkání prý viděli do poslední minuty. Na otázku, kdo je podle nich nejlepší, odpověděli shodně: "Francouz".
Slova díků zněla z úst fandů i hokejistů. A bylo proč. Skalní příznivci klubu byli během finálové série tři noci na nohou. Nejprve dvakrát před pokladnou stadionu, kde čekali ve frontě na lístky, a potřetí už v nočních podnicích slavili do rána triumf. "Pohár patří všem," prohlásil Ručinský. Při ovacích zaznělo i jméno Ivana Hlinky, tragicky zesnulé legendy nejen litvínovského hokeje.
Po deváté hodině už před stadionem zůstalo jen několik značně zmožených fanoušků. Další se trousili městem, kde v pátek údajně jedna z pekáren nabízí levnější housky a pečivo. Přestože město pohltily hokejové oslavy, ne každý byl unešen. "Mě hokej nezajímá. Nemám práci, kdyby mi ji někdo dal, byl bych asi víc nadšený," řekl před obchodem na náměstí čtyřicetiletý Pavel. Pětadvacetitisícové město bude v oslavách pokračovat v sobotu od 16:00 na náměstí.
| Fanoušek pomohl k titulu, hokejisté díky němu letěli letadlem |
| Cesta letadlem na rozhodující sedmý zápas finále extraligy s Třincem patřila mezi střípky, díky kterým hokejisté Litvínova dosáhli po 56 letech v nejvyšší soutěži na premiérový titul. Oceláři opačným směrem z Ostravy do Prahy letěli během série při obou cestách, Severočeši si to mohli dovolit jen díky daru fanouška. "Je z jižních Čech, fandí nám čtyřicet let. Nechtěl bych jmenovat, ale klobouk dolů. Řekl nám, že kdyby to stálo milion, že to zaplatí," řekl novinářům obránce a zároveň místopředseda představenstva litvínovského klubu Jiří Šlégr. Cesta Severočechů za vysněným titulem uchvátila řadu fanoušků a tento neváhal obětovat pro úspěch týmu vlastní finanční prostředky. "Říkal, že nám strašně přeje a konečně vidí, že se v Litvínově dělá obrovský kus práce a je tam obrovský posun. Dělá mu to prý radost, takže by nám chtěl touhle formou vzkázat podporu," uvedl Šlégr, který kvůli problémům se zády končil sezonu na lavičce jako spolupracovník trenérů Radima Rulíka a Miloslava Hořavy staršího. Litvínovští hokejisté si ušetření jedné mnohahodinové cesty autobusem v sedmizápasovém boji o titul nemohli vynachválit. "To byl obrovský zážitek, v české extralize to nemá obdoby. Musím poděkovat těm, kdo se o to zasloužili. Někdo se snad doslechl, že Třinec létá na zápasy. A že když Litvínov nebyl takhle blízko titulu, tak se nějak to zařídilo. Z Litvínova jsme byli za tři hodiny v Třinci, ta cesta byla úžasná a nesrovnatelná se sedmi hodinami v autobuse, z něhož jsme vylezli rozlámaní," řekl brankář Pavel Francouz. |
