Ve sparťanském dresu bude kanonýr Petr Ton letos nejstarším hráčem. Po loňském fiasku, kdy se sen Holešovických o mistrovském titulu proměnil v ostudnou realitu baráže, už nechce podobné zklamání zažít. Na tváři jinak usměvavého veterána je stále ještě vidět smutek, sedmatřicetiletý forvard se snaží vypořádat s tragickou smrtí kamaráda Jana Marka. "Ještě to bude hodně těžké," říká Ton v rozhovoru pro TÝDEN.CZ.
Petr Ton byl právě v autě na cestě do Prahy, když se z radia dozvěděl zprávu o tragickém neštěstí letadla s hokejisty Jaroslavli. Nemohl tomu uvěřit, okamžitě zastavil. V týmu Lokomotivu měl totiž obrovského kamaráda Jana Marka. Těšil se, až se za ním vrátí do Sparty a obnoví pověstnou střeleckou spolupráci. Ten sen se mu za několik okamžiků definitivně rozplynul.
Necelý týden po tragédii se sedmatřicetiletý kanonýr stále snaží se smutnou událostí vypořádat a jak přiznává, energii a dobrou náladu dobíjí především od svých malých dětí. A také s hokejkou v ruce. V nové sezoně už nechce dopustit, aby Spartu potkal podobný kolaps jako v minulém ročníku.
Po letecké tragédii u Jaroslavli český hokej hluboce smutní. To neštěstí silně zasáhlo také vás. Jde vůbec v tuhle chvíli myslet na hokej?
Je to hrozně těžký, velká tragédie. Člověk by to už chtěl mít všechno za sebou. Jako ale patří k životu narození, patří k němu také pohřby. Určitě to bude ještě těžké. Každý se ale musí rozhodnout, jestli chce být někde sám, uzavřený. Já jsem se rozhodl hrát, trochu to vyčistit, nějak pomoct týmu. Určitě to ale v hlavách máme a to největší zklamání tam ještě nějakou dobu bude. Mám doma dvě malé děti a snažím se s nimi být co nejvíc, protože tam čerpám té pozitivní energie nejvíce.
Kádr Sparty prošel opět velkými změnami. Jaký máte pocit z přípravy a nových spoluhráčů?
Určitě není dobré to pořád měnit. Ale co si budeme povídat. Byla to jedna z nejhorších sezon v historii klubu a od Sparty každý čeká výsledky. Změnilo se vedení, trenéři. Pak přišli na řadu i hráči. Jestli to bude pozitivní? Věřím, že ano. Ale to se ukáže až na ledě. Já z toho mám dobrý pocit. Musíme být na jedné lodi s vedením, trenéry. Pepa (hlavní kouč Josef Jandač - pozn. autora) má nějakou filozofii a myslím si, že když ji budeme do puntíku plnit, tak budeme hodně úspěšní.
Trenér Josef Jandač se raději nechtěl pouštět do nějakých spekulací o tom, co by považoval za úspěch. Jaká je vaše meta pro nadcházející sezonu?
Určitě bych se chtěl vyhnout nějakým výkyvům a skončit v první šestce. Extraliga je tak vyrovnaná, že do tohoto místa může skončit klidně deset týmů. V play-off potom rozhoduje momentální forma, síla jednotlivců a to ve Spartě vždycky bylo. Ale nejdřív to musíme uhrát v té základní části. Pak už je to o umění trenéra správně načasovat formu.
Do Sparty přichází váš dobrý kamarád kanonýr Petr Tenkrát. Slibujete si od něho výrazný přínos do klubové produktivity, která byla minulou sezonu hodně nevyrovnaná?
Určitě, ale víme, že jednotlivec může rozhodnout nějaké utkání. Ne ale čtvrtinu, polovinu nebo dokonce celou sezonu. To dělá tým. Petr je ale strašně zkušený hráč, další Petr z Litvínova (útočník Peter Janský - pozn. autora) je zase střelec a já si myslím, že těchto ofenzivních hráčů je vzhledem k hokeji, který se hraje, míň a míň. S Petrem jsme hráli na Kladně, hráli jsme spolu rok ve Finsku, jsme kamarádi, jsme naladěni na stejné vlně. Myslím si, že si rozumíme a to pomáhá celé hře. Já jsem tu nejstarší, Petr (Tenkrát) patří ke starším hráčům, jsme nějací lídři a my budeme asi udávat tón týmu. Budu strašně rád, když se nám jako jednotlivcům bude dařit a to potom nabaluje celý tým. O tom to je.
Jak jste sám připomněl, ve Spartě budete nejstarším hráčem. Cítíte oproti loňsku, že jsou očekávání na vás ještě vyšší?
To ani ne. Tlak je tady vždycky. Loni jsem se znovu poučil, byla to pro mě nová zkušenost, takovou sezonu jsem v ambiciozním klubu jako Sparta ještě nezažil. Vím, že jsem udělal spoustu chyb, není důležité jakých, ale snažil jsem se přes léto poučit, aby se to už neopakovalo. Z tohohle si člověk musí vzít věci tak, aby ho to někam posunulo. Sebrat si to pozitivní a nemyslet na to negativní.
Dlouho jste na zádech nosil číslo 87, při představování dresů jste ale teď navlékl trikot s 20. Proč ta změna?
Ve Spartě si mě plno lidí pamatuje s číslem 87. Hráči si ale mění čísla, mění kluby, mají svoje rituály. Já stárnu, s tím číslem jsem začínal za mlada, hrál jsem s ním všechny žákovské kategorie. Tak se asi vracím do mladých let.
Koncem září čeká Spartu utkání s New Yorkem Rangers. Jak tento nevšední zážitek vnímáte?
Určitě je to výborný marketingový tah pro hokej v České republice, pro extraligu. Ten zápas si půjdu užít jako exhibici - od první do poslední minuty a se vším všudy.
