Růžička. V semifinálové sérii mezi Třincem a Slavií jde o pravděpodobně nejčastěji skloňované jméno. Na jedné straně stratég Vladimír, na druhé čarostřelec Martin. Oba jsou hlavními postavami svých týmů, ale tím podobnost končí.
Mnohem mladší Martin se pasoval do hlavní hvězdy vyřazovacích bojů. Zaznamenal gól v deseti utkáních v řadě, drží si průměr skoro dvou bodů na zápas. Je jednoduše senzační.
Jenže v play-off se na něco podobného nehraje. Nejde o statistiky jednotlivců, ale výsledky týmu. Když slávistický gólman Kopřiva vychytal v sobotu svou první nulu v play-off, byla mu ukradená. Hlavní pro něho bylo vítězství.
Stejně je na tom také jeho kouč. Vladimíru Růžičkovi je jedno, co si o něm kdo myslí. Na střídačce si nebere servítky před nikým a nebojí se nejrůznějších experimentů, kterým věří.
Nejdůležitější však je, že jim věří jeho hráči. Z průměrných hráčů dokáže dlouhodobě vytvořit nadprůměrný tým. Dokázal to na loňském mistrovství světa v Německu a dokazuje to také teď se Slavií, se kterou klepe na brány dalšího finále.
V Třinci podle všeho podobnou tmelící sílu nemají. Není jí ani Martin Růžička, který sice sám o sobě má fazonu jako hrom, ale svou pohodu nedokáže přenést na zbytek týmu. A jeden hráč sám na všechno nestačí.
Jestli si to Oceláři velmi rychle neuvědomí, budou dalším ze smutných vítězů základní části, pro které skončí vyřazovací boje předčasně. Poučit se by přitom nemělo být tak těžké. Stačí se podívat k soupeři, jak se hraje v play-off.
