Očima Marka Táborského
Na Litvínov dopadla smůla. Stesky rozhodně nepomohou

Celou sezonou projeli jako rychlík. Bez zbytečných zastávek, výluky ve formě. A podobně si počínali i v play-off. Jen málokdo očekával, že za stavu 3:1 ve finále dá Litvínov soupeřům z Třince šanci jejich krasojízdu zkomplikovat. Rozjetá mašina se ale zabrzdila. Stav je nyní 3:3 a herně i po psychické stránce mají navrch Slezané. Nutno dodat, že zbytečně.

Rozpačité pohledy, frustrace, kroucení hlavou. "Takhle to skončit nemělo," vědí fanoušci z úpatí Krušných hor. V Litvínově už chladili šampaňské, všichni se těšili na oslavy premiérového titulu. Doma chtěli dopsat pohádkovou tečku za sezonou, o níž už dopředu tuší, že se v blízkých letech nemusí opakovat. Po sezoně již nejspíš nebudou moct spoléhat na končícího veterána Martina Ručinského, ani brankářského fantoma Pavla Francouze, o něhož se po play-off strhne mela nejen mezi kluby v KHL.

Místo toho se nyní litvínovští nesmyslně pitvají v prodloužení pátého utkání, kdy chybělo málo, a mohli si užívat pocity plné extáze. Jednou břevno, jindy zase nečekaný zkrat lídra Martina Ručinského. A pak moment, který sudím nezáviděl opravdu nikdo. Byl u toho opět litvínovský veterán, po jehož dorážce se puk kmital na brankové čáře a velkou částí objemu ji i přešel. Ne však úplně.

Napomohla k tomu i špatně ukotvené polstrování branky, které šourajícímu kusu gumy do v cestě do branky částečně zabránilo. "Bohužel, puk tu čáru nepřešel. Nemůžeme bulet. Mohli jsme si stěžovat před zápasem," konstatoval rozumně v rozhovoru pro iSport.cz manažer Severočechů Robert Kysela.

Kdyby o titulu rozhodl neúplně jasný gól, bylo by to divné a kdekdo by časem případné litvínovské zlato zpochybňoval. Severočeši byli přitom v neděli ještě v klidu, hřály je dva mečboly, které měly v kapse. Až poté, co nedotáhli šestý zápas, který měl být TEN vítězný, začínají kopat kolem sebe. A to je špatně. Třinci totiž šanci na titul darovali především sami.

Litvínovský asistent trenéra Miroslav Hořava se vžil do role hokejového Milana Baroše a během finálové série začal zpochybňovat regulérnost soutěže. "Jak je vůbec možný takovýhle hnus a šlendrián ve finále play-off?" tázal se znechuceně novinářů. Jakoby netušil, že zpětně už na vývoji sérii nic nezmění. Naopak dal soupeřům signál, že celý tým, včetně trenérů, není zrovna v psychické pohodě, v jaké se nacházel po celou sezonu.

Právě to byl jeden ze sympatických aspektů, díky nimž si Litvínov získal podporu napříč extraligovou mapou. Papíroví outsideři celý rok na nic neremcali, s tichým sebevědomím si šli krok po krůčku za svým vysněným zlatým cílem. Svou suverénností si získali respekt, o něhož nyní i kvůli steskům na okolní vlivy přichází. Šancí získat titul s předstihem měli přitom mnohem víc, než aby se museli patlat v jedné, byť hodně rozporuplné situaci.

Nyní má Litvínov velký problém. V šestém utkání se zranil Martin Ručinský, ale zejména o zadáky Gerháta, Gulu a Kubáta. Již zítra budou muset látat obranné díry hokejovým potěrem, který teprve sbírá extraligového zkušenosti. Pokud ale budou hledat nadále chyby jinde, než u sebe, mohou dopadnout hodně špatně.

Správní bojovníci v play-off skousnou zuby a jdou přes bolest. Ať už je to zlomený prst, natažený sval, nebo psychická rána. Právě v této fázi sezony se ukáže, zda jsou litvínovští tohoto přirovnání hodni. A zda si titul opravdu zaslouží. Pokud se budou nimrat v minulých křivdách, dají mnohem větší šanci Třinci. Stesky nad neuznaným gólem se totiž klidně mohou změnit v slzavé bědování nad promarněnou historickou šancí.