Sparťanská legenda
Navrátilec Hlinka: Protesty chápu. Fanoušky musíme získat zpět

Ve 42 letech zažil návrat do extraligy. Mnozí v jeho letech už končí kariéru. On se však rozhodl pomoci Spartě. Jaroslav Hlinka opět oblékl dres s "S" na hrudi. Přivítala ho však prázdná hala.  Při prvním letošním startu si připsal téměř šestnáct minut na ledě. Hru pražského týmu pozvedl, ale ani on neodvrátil porážku s Třincem 2:3. Sám se přitom mohl postarat o vyrovnání, svou šanci však prováhal.

Jak jste viděl utkání z vašeho pohledu?
Hráli jsme docela dobrý zápas. Řekl bych, že dvě třetiny jsme byli i lepším týmem a body bychom si zasloužili. Bohužel jsme udělali chyby, kdy jsme dostali hloupý gól a Třinec si už zápas pohlídal.

Nechybělo vám na dresu kapitánské céčko?
Ne. Mně stačí esko na hrudi

S týmem trénujete už měsíc. V jakém se nachází rozpoložení?
V křeči. Na týmu je vidět, že na něm leží deka a tíha zodpovědnosti. Blíží se konec základní části a je potřeba dostat se do play-off. Věřím tomu, že pak z nás všechno může spadnout a sezona ještě zvrátit.

Jak jste se na ledě cítil?
Abych byl upřímný, tak polovinu zápasu jsem se necítil vůbec dobře. Možná jsem mě k soutěži zbytečný respekt. Pak už to šlo lépe a poslední třetiny z mé strany byla rozhodně ta nejlepší. Před tím jsem se hodně rozkoukával.

Síly vám tedy nedocházely?
Roční herní výpadek byl znát. Z mé strany tam je jasný deficit. Když hraju měsíc, tak nemůžu dohnat to, co nahráli hráči do teď. Samozřejmě rychlost a kvalita je daleko větší, než co jsem hrál ve Vrchlabí.

Čím myslíte, že nejvíce prospějete Spartě v současné situaci?
Dobrým hokejem bych rád přispěl. Snažím se dělat to, co umím dělat nejlépe. Chci pomoci v přesilovkách, kde bych měl být nejvíce platný, když mi to nějak půjde. Tam bude moje největší role, tak já ji cítím. V oslabení a dalších věcech moje síla nikdy nebyla.

Sebevědomí asi moc neprospělo vaše první střídání, při kterém vstřelil Třinec v páté minutě úvodní gól...
Moc ne. Pro mě to byla hodně velká nepříjemnost, protože jsem chtěl zápas začít tak, aby naše lajna hrála bez gólu a co poté předvede navíc, tak je jenom bonus. Inkasovaná branka je věc, která mě mrzí.

Stejně jako neproměněná šance, která mohla přinést z vaší strany vyrovnání na 3:3 a dostat zápas alespoň do prodloužení ...
Prováhal jsem ji. Snažil jsem se ještě nahrávat, jak je mým blbým zvykem v těchto situacích. Vystřelil jsem až v poslední chvíli, kdy se mi přihrávka zavřela a brankář Šimon Hrubec byl vyjetý a na střelu připravený.

Co jste říkal na reakci sparťanského kotle, který na protest kvůli neuspokojivým výkonů Sparty opustil na první třetinu hlediště?
Všiml jsem si toho. Věděli jsme o tom, že to takhle bude. Musíme doufat, že nás diváci podpoří v dalších zápasech. Není to o nich jako spíš o nás. Když budeme hrát hokej a vyhrávat, tak budou stát za námi a podporovat nás.

Jak vidíte dál vaší budoucnost ve sparťanském dresu?
Vůbec nevím. Domluvíme se s trenéry, bude záležet na nich. Jsem jako každý hráč. Když budu v sestavě, nastoupím, když ne, tak budu dál s mužstvem a jede se dál.