Kdo viděl poslední dva zápasy mezi hokejisty Třince a pražské Slavie, tak příliš nechápe, proč musí druhého finalistu hokejového play-off určit až rozhodující, sedmý duel. A nechápou to asi ani v Třinci.
Slavia prožívá pohádkový příběh. Odepisovaný tým (zatím) spíše neznámých mladíků postavil na hlavu všechny papírové předpoklady a po senzačním vyřazení Liberce ve čtvrtfinále sahal a stále ještě sahá po ještě senzačnější finálové účasti.
Jenže ruce, kterými se nyní po postupu do finále slávisté natahují, jsou už pořádně zkroucené. Únavou padají ke kolenům, kolena padají k ledu, šance na postup se rozplývají. Pohádky, především v dnešním světě, nemusejí mít pouze zlaté konce.
K dalšímu happy-endu přitom bylo zdánlivě blízko. Výběr Vladimíra Růžičky ve středu vedl před polovinou zápasu 3:1. Možná stačilo udržet náskok do druhé přestávky... Jenže s tím se nehodlal smířit ocelový drak z Třince.
Ten povstal jako bájný fénix z popela, čtyřmi rychlými góly skóre do přestávky otočil a možná definitivně rozhodl semifinálovou sérii.
Na oba soupeře sice ještě čeká páteční sedmý zápas, ale najděte člověka, který by si na Slavii vsadil. Její hráči vypadají v posledních zápasech spíše jako akutní případy pro JIP, tak jsou unavení. Chtějí moc, ale tělu už příliš poručit nemohou. Oproti tomu z vítěze základní části a hlavního favorita na titul srší po druhém úspěšném balancování nad propastí energie, odhodlání, víra ve vítězství.
Pražany podle všeho spasí už pouze zázrak. Další zázrak. O postupu Liberce do semifinále nikdo pět minut před koncem sedmého duelu nepochyboval, stejně jako nyní nikdo nepochybuje o postupu Třince do finále.
Zázraky a kouzla jsou totiž jednou z mála účinných zbraní proti drakům jak v pohádkách, tak podle všeho také nyní v českém hokeji.
