Přišel do týmu, jehož sebevědomí připomínalo rozsypané puzzle, bezmoc a beznaděj vyplňovala každou molekulu vzduchu vznášející se ve sparťanské šatně. Pro trenéra Josefa Jandače však byla tahle situace velkou výzvou. Z mužstva s pošramocenou psychikou udělal poctivou prací vítěze základní části, který se v neděli radoval při přebírání Prezidentského poháru. Kouč, který díky své férovosti unikl zářijové tragédii, teď se Spartou myslí na další metu - mistrovský pohár.
Místo bojů o extraligový titul ostudné plácání ve skupině o udržení. Bídná sebedůvěra, křeč. V takovém stavu přebíral po minulé sezoně trenér Josef Jandač pražskou Spartu. Sám nevěděl, co vůbec může od týmu čekat, drtivá většina kádru prošla totiž kvůli nečekanému fiasku obměnou.
Na rudou mizérii však Jandač nasadil svůj osvědčený lék - poctivou práci. Společně s předsedou představenstva Petrem Břízou a novým generálním sportovním manažerem Slovákem Otto Sykorou začali vytvářet novou koncepci budování mužstva, která zasahovala od mládežnických kategorií až po "A" tým. Především se však jednalo o dlouhodobý plán, investici do budoucna, od které nikdo rychlé výsledky nečekal.
Když byl pak Sykora uvolněn pro práci na slovenském svazu, převzal jeho kompetence Jandač. Toho se navíc stále snažily nalákat ruské týmy, do KHL jej vábila především Jaroslavl. Trenér, který naposledy vedl Pardubice, ale nechtěl Spartu zradit. Nedokázal si představit, že by utekl od rozdělané práce. A volání ruských milionů odolal.
Teď už otevřeně říká: "Zachránilo mi to život." Při letecké katastrofě loni v září totiž tragicky zahynul celý tým Jaroslavli, a pokud by tehdy Jandač na nabídku Lokomotivu kývl, na palubě zříceného Jaku-42 by s největší pravděpodobností nechyběl.
Právě férové jednání a železný zvyk dodržet slovo jsou vlastnosti, kterých si na třiačtyřicetiletém kouči lidé z jeho okolí cení. A tento přístup evidentně sedl i sparťanským hokejistům. Ti pod jeho vedením rychle získali ztracenou pohodu a začali si znovu věřit.
Pokorou k úspěchu
"Začalo to už v létě. Kluci, kteří tady zůstali po loňské sezoně, byli hodně pokorní, hodně při zemi a poctivě se připravovali na novou sezonu. Hráči, kteří sem přišli jako noví, si zase hledali svou pozici - dřeli, makali každý zápas. Výkonnost během základní části pak byla s minimálními výkyvy, pravidelně jsme sbírali body a dostali se do herního klidu, pohody. Hodně nám také pomohl gólman (Tomáš Pöpperle - pozn. aut.), který v mnoha utkáních udělal rozdílové body právě na naší stranu. Když má mužstvo takového gólmana v zádech, hraje potom jinak," snažil se na sparťanském webu přiblížit genezi týmového úspěchu spokojený trenér.
Velkým překvapením byl pro mnohé fakt, že po nejhorší klubové sezoně za posledních 60 let vládli Holešovičtí letošnímu ročníku bez vážnějších problémů. Žádné dlouhé herní krize, výrazné komplikace. Sparta byla téměř suverénní.
"Každý před sezonou říká nějaké své cíle, já jsem je tentokrát neřekl. Nevěděl jsem, co mohu od toho týmu očekávat. Ve Spartě je vždycky zvýšený tlak, všichni byli zvědaví, jakým způsobem se s tím popasujeme. Měl jsem třeba nějaké své osobní přání skončit na pozicích pro play-off, možná v první čtyřce nebo šestce. Ale v žádném případě jsme nepomýšleli na to, že bychom takhle odehráli základní část," přiznal vlastní překvapení Jandač.
"Krizi jsem řešil hlavně v přípravě. To mužstvo bylo úplně nové, já jsem chtěl do hry dostat nějaké prvky, které se nedařily. To byl první větší problém. V průběhu sezony nás, myslím, žádná velká krize nepotkala. Spíše to byly různé drobnosti, které potom dělají celek," snažil se o popsání rudých nedostatků trenér Jandač.
Toho teď za jeho práci čeká zasloužená odměna - se Spartou vyrazí 10. března do bojů o mistrovský pohár. Dotáhne famózní resuscitaci Holešovických do triumfálního konce?
