Člověk má chuť jim jednomu po druhém potřást rukou a pogratulovat. K něčemu, co není nejen v Česku až tak obvyklé. Hokejisté pražské Slavie i Liberce předvedli ve vzájemném čtvrtfinále bitvu, na kterou se bude dlouho vzpomínat.
Respekt si zaslouží poražení z Liberce. Prohrávali 1:3 na zápasy, a přesto to nezabalili. Dokázali porazit Slavii v její pevnosti po devíti výhrách v řadě, úžasně se vrátili do série a byli tak blízko postupu. Chybělo méně než kousek.
Respekt si zaslouží vítězové ze Slavie. Prohrávali 1:3 ještě pět minut před koncem sedmého duelu, aby i přes místy až do očí bijící vyčerpání srovnali, v prodloužení zvítězili a stali se tak nejpřekvapivějším semifinalistou letošního ročníku.
Respekt si zaslouží Petr Nedvěd. Kapitán Liberce se musel vyrovnávat s tvrdými ataky soupeře, přesto svůj tým táhl jako nikdo jiný. Dával důležité góly, na další přihrával. K devastující porážce se postavil jako chlap.
Respekt si zaslouží Vladimír Růžička. Před sezonou musel poskládat tým, který nebude stát moc a ještě občas vyhraje. Z mladých hráčů, doplněných ostřílenými borci, ale dokázal sestavit partu, která je pro úspěch schopná obětovat cokoliv.
Respekt si zaslouží Tomáš Vošvrda. V jednadvaceti naskočil do těžké série, kterou svým uměním málem dokázal zvrátit. Slávisty dlouho deptal svými skvělými zákroky a jeho pocity po prohře nejlépe dokreslovaly slzy ve skelném pohledu.
Respekt si zaslouží Miroslav Kopřiva. V sedmadvaceti zažívá ve Slavii první velké play-off a počíná si jako zkušený mazák. (Ne)zkušený tým v něm má velkou oporu, která občas chytne puk, který jednoduše nejde chytnout.
Respekt si... ale zaslouží všichni. Na tuhle sérii se ještě bude vzpomínat.
