Byla na něm vidět určitá lehká pýcha a obří spokojenost. Zároveň však vědomí, že s podceňovaným týmem došel do semifinále play-off s notnou dávkou štěstí. Vladimír Růžička a jeho Slavia ale prostě umějí.
Tým bojovníků, který se nikdy nevzdává. Ani když prohrává pět minut před koncem rozhodujícího zápasu 1:3. Díky velké vůli a obětavosti Pražané nakonec v Liberci vyhráli v prodloužení a nyní je čeká Třinec. Červenobílá pohádka pokračuje.
Její autor je jasný. Růžičku přitom ve snaze vyždímat ze svých hráčů vše nerozházejí ani urážky od fanoušků soupeře: "Na mě fanoušci nadávají na každém stadionu, takže na to jsem zvyklý. Pokud na nás neházejí flašky, tak s tím nemám problém."
Věřil jste i pět minut před koncem, že ještě můžete postoupit?
Je pravda, že to s námi vypadalo všelijak. Co hráči dokázali, to je úžasné. I kdybychom prohráli, tak bych jim musel vyseknout tu nejvyšší poklonu. Oni tomu ale pořád věřili, pořád do toho šli a nakonec to zvládli.
Liberec vám pomohl vyrovnat sám tím, že se zatáhl...
Musím říci, že mě to docela překvapilo. Mají zkušené hráče, ale když jsme snížili, tak bylo vidět, že jsou dost nervózní. Oni ale byli viditelně nervózní v celé sérii, nejenom v tomto utkání. Až když prohrávali 1:3 na zápasy, tak začali hrát lépe.
A vaši hráči vás nepřekvapili, že to dokázali otočit?
Šli na doraz. V posledních dvaceti dnech jsme odehráli dvanáct zápasů. Všechny byly na doraz, po kterých lezete po čtyřech. Kolikrát to vypadalo, že už kluci nemůžou, ale překvapili mě, že měli pořád chuť do toho jít. To je úžasné.
Čím to je, že Slavia rozhodující zápas skoro vždycky zvládne?
Všechno vychází od brankáře. Druhá věc je, že v obraně máme hráče, kteří už to hrají osm let. Jsou poměrně hodně zkušení, a jak v kabině, tak na ledě to zvládnou. Samozřejmě, že máme spoustu mladých hráčů, kteří něco podobného zažívají první nebo druhý rok. A třeba ani Míra Kopřiva toho až do letoška v play-off moc nenahrál.
Dá se říci, že ti hráči nasají atmosféru slávistické kabiny?
Věří si, to je pravda. Ale jestli je v tom něco víc, to se musíte zeptat jich. Je ale vidět, že do poslední chvíle věří, že to uhrají. Že na to mají.
Propadl jste někdy během středečního utkání skepsi? Šli jste do oslabení sedm minut před koncem za stavu 1:3, pak dvakrát v prodloužení...
My ale hrajeme dobře oslabení. Pro nás je oslabení skoro lepší, než přesilovka. I v tom prodloužení jsem si říkal, že jestli budeme hrát tak jako do té doby, tak že to zvládneme. Horší to je, když dostaneme přesilovku. To tam vždycky na střídačce kvetu.
Pochválil byste hráče, i kdyby sedmý zápas s Libercem prohráli?
Já je pochválil už po té třetí třetině. My jsme vstali z mrtvých. A jel jsem sem s tím, že i kdybychom prohráli, tak jsme odehráli svoje maximum. Všechny zápasy jsme hráli na krev. Když pak vidíte, jak kluci v kabině lezou po čtyřech...
Plánujete nějakou oslavu postupu?
To určitě ne. Vždyť pro nás sezona ještě neskončila...
