Zkušený hokejový forvard Martin Ručinský hlásí další návrat. Po zdravotních lapáliích z minulé sezony, kdy kvůli problémům s prasklým kloubem levé kyčle zmeškal takřka celý ročník, se zdá znovu fit. V úterý absolvoval druhý trénink na ledě s pražskou Spartou. „Nic ale nechci zakřiknout," mluví osmatřicetiletý útočník vážně.
Sám moc dobře ví, že unáhlené závěry by se mu mohly vymstít. Už v loňské sezoně se mluvilo o jeho návratu. V lednu, během play-off, ale nikdy k němu nedošlo.
ČTĚTE TAKÉ: Dominik Hašek: Podobné tréninky jsou skoro za trest
Kuriozita ve Spartě. Ikona Výborný jen tiše přihlíží
Bolest se stále vracela, na ledě vydržel maximálně deset minut. Nyní za sebou má dva úvodní tréninky před novou sezonou a vypadá v pořádku. Optimismus se na Spartu vrací.
Jak to momentálně s vaší problémovou kyčlí vypadá?
Zdá se to dobré, ale byl jsem teprve druhý den se Spartou na ledě. Nechtěl bych proto předbíhat nebo něco zakřiknout. Důležité bude, jak se budu cítit za týden nebo čtrnáct dní. Teď se trénuje každý den, některé dny dokonce dvakrát. Snad kyčle vydrží.
| ČTĚTE VE STŘEDU |
| Ve druhé části rozhovoru s Martinem Ručinským se dočtete o aktuálním dění v hokejové Spartě očima zkušeného útočníka a jeho pohledu na možný konec kariéry. |
Absolvoval jste nějaký speciální program přípravy přes léto?
Mám svého osobního trenéra Láďu Korbela, se kterým spolupracuji už pět nebo šest let. Známe se tak velmi dobře a on zná dobře mé tělo. Navíc přiletěl můj fyzioterapeut z amerického Vailu, který zná mé problémy.
Co vám řekl?
Především mě prohlédl a ukazoval mi nějaké cviky, které musím dělat, abych oblast kolem kyčle posílil. Jak jsem dlouho nic nedělal, tak jsem o některé svaly přišel. Nakonec byl ale trenér spokojený, a já také.
Načrtli vám nějaký speciální plán i na další týdny, kdy už budete na ledě?
Dělám nějaké cviky, se kterými nesmím přestat, abych něco nezapsal. Jelikož už se ale připravuji s týmem na ledě, tak k tomu vše směřuje.
Šetříte se?
Začalo se teprve v pondělí, i když už jsem byl předtím párkrát na ledě v Letňanech. Prakticky od října jsem nebyl na ledě s týmem, což je znát. Určitě začínám trochu pomaleji. Navíc nejsem nejmladší a nechci se nějakým způsobem servat. Do extraligy je ještě dost času. Skoro dva měsíce.
Tréninky tedy berete trochu zvolna?
Neřekl bych, ale tak nějak tuším, co mé tělo potřebuje. Vím, jak reaguje na první nebo druhý týden přípravy na ledě, takže vím, jak se mám na ledě chovat.
Musel jste po operaci něco v přípravě změnit? Máte něco zakázaného?
Byly tam určité cviky, které jsem nějakou dobu dělat nemohl. Neřekl bych ale, že to významnou měrou moji přípravu ovlivnilo. Co jsem potřeboval přes léto zvládnout, to jsme s Láďou udělali.
Co přesně jste měl zakázaného?
Nějakou dobu jsem nemohl dělat trhy, nebo běhat. To už je ale pryč a nyní můžu dělat vše, co jsem dělával i dříve. V ničem mě má kyčel momentálně neomezuje.
Na ledě jste ale několikrát nohu procvičoval. Ucítil jste bolavé místo?
To ne. Já se pořád průběžně rozcvičuju a protahuju, aby mi to místo nějak nezatuhlo. Přibylo ale strečinku před tréninkem. Musíme se pořádně zahřát a rozcvičit, což jsem na druhou stranu dělal i dříve, takže se o výraznější změnu nejedná.
Dělá vám radost, že už jste konečně plnohodnotně s týmem na ledě...
Zrovna včera jsem přemýšlel o tom, že se jedná o můj první trénink s mužstvem od konce loňského října. Nepočítám ty desetiminutové fáze z loňské sezony, kdy jsem šel na led a hned jsem zase slezl. Jsem hokejista, na ledě jsem vyrůstal od malička a člověk ho prostě potřebuje. Schází mu. Konečně tak v té partě můžu být. Je to paráda.
Foto: ČTK
