Kouč hokejistů Litvínova Radim Rulík, který dovedl tým na jaře k mistrovskému titulu, nijak zvlášť nevaruje své svěřence před přílišným uspokojením. Přesto považuje za klíčovou otázku pro působení Severočechů v nadcházející extraligové sezoně to, zda si hráči zvládnou v hlavě vše správně uspořádat.
Litvínovští dali najevo, že se tzv. mistrovské kocoviny, k níž by mohli mít nakročeno i kvůli ztrátě několika klíčových opor mistrovského týmu, neobávají. Přesto i samotný Rulík ví, že to tradiční tým nebude mít jednoduché. "Nebavili jsme se o tom nijak, ale myslím, že to je klíčová otázka. Jsem přesvědčený o tom, že ti hráči si to vůbec neuvědomují, že je třeba dát tomu stejná procenta, jaká přiložili k tomu úspěchu, na němž se podíleli," řekl dnes Rulík novinářům.
Nesmí podlehnout euforii a sebeuspokojení. "Myslím, že jen realita života a ta samotná zkušenost jim to ukážou nejlépe. Slova a řeči jsou v tomto případě zbytečné, myslím, že by je ani neposlouchali. Bylo by to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Vše se ukáže na ledě," zdůvodnil Rulík, proč hráčům nepromlouvá s předstihem do duše.
Litvínovští hokejisté však již sami dobře vědí, na čem jsou. Rulík bude všem měřit stejným metrem a vyžadovat znovu stejně pečlivě disciplínu, jako tomu bylo v úspěšném minulém ročníku. "Pokud hráči budou potvrzovat výkonnost a kvalitu, tak v tom mužstvu budou. A pokud ne, tak v něm nebudou. Máme farmu a budou v takovém případě hrát tam, aby ukázali, že patří do extraligy," poukázal na jednoduchý recept Rulík.
V přípravě zatím důsledek podobných okolností spojených se ziskem titulu nezaznamenal. "Začali jsme trénovat a mě zajímá jen ten momentální den, momentální trénink. Když nebylo to provedení podle mých představ, tak jsem to hráčům samozřejmě řekl. Chtěl jsem po nich, aby dobře pracovali a příprava byla kvalitní, ale co se tam objevilo, to byly běžné věci. Nezaznamenal jsem v létě, že by mužstvo začalo nějak lajdačit," řekl.
Reprezentaci si musí člověk zasloužit
Jako asistent Jaroslava Holíka se podílel na zisku zlaté medaile na juniorském mistrovství světa v roce 2000. Pět let poté slavil titul rovněž z pozice asistenta Vladimíra Růžičky na seniorském šampionátu ve Vídni a následně si zkusil práci u reprezentace do 20 let i ve funkci hlavního kouče. Po Růžičkově letošní rezignaci se hovořilo i o tom, že by jako hlavní trenér mohl nyní dostat příležitost i u českého A-týmu.
Rulík se však těmito úvahami a spekulacemi médií nijak nezaobíral. "Musím říci, že jsem to vůbec neprožíval. Samozřejmě jsem o tom věděl z médií, kde mé jméno bylo zmiňováno, ale přišlo mi to jako sci-fi. Bylo to určitě příjemné, když si na člověka vzpomenou lidé, kteří jsou více zatažení do hloubky té ligy a kolem hokeje se točí. Věděl jsem však, že to je zcela nerealizovatelná a nereálná věc," prohlásil Rulík.
I proto nebyl nijak zklamaný, když svaz sáhl po Vladimíru Vůjtkovi. "Myslím, že jedna sezona, kterou jsme tu měli s Litvínovem, na to nestačí," domnívá se Rulík.
"Je to stejné jako u hráče, kterému se v NHL povede jedna výborná sezona. Také mu tam hned nevylepší podmínky. Počkají si, zda to potvrdí alespoň jeden další ročník. Až pak má třeba šanci na lukrativnější kontrakt. U trenéra je to podobné. Nám se povedl ten ročník excelentně, ale neznamená to, že by ten trenér měl naskočit hned do národního týmu," vysvětlil Rulík.
