Až na čtvrtý pokus to ve finálové sérii hokejové extraligy vyšlo. A nejde pouze o vítkovické vítězství, ale o samotný zápas, který konečně připomínal souboj o mistrovský titul. V neskutečně napínavé podívané nakonec uspěly Vítkovice. Díky Romanu Málkovi.
První tři zápasy, to byla vítkovická bída a ani nezaujatý fanoušek si nemohl příliš hokejově pomlaskávat. V sobotu to ale v Ostravě byla parádní podívaná. Velké obraty, gól při power play, úžasné zákroky, rozhodující nájezdy... To muselo strhnout každého.
Unešený byl po utkání také Roman Málek. Muž, díky kterému ještě Vítkovicím neskončila sezona. "Jsme strašně rádi, že jsme konečně ve finále vyhráli. Hlavně naši skvělí fanoušci si to prostě zasloužili. Nikdo nechtěl končit, sáhli jsme si na dno," potvrdil po utkání novinářům.
Bylo na něm vidět, jak je šťastný. A také trochu pyšný. Především na svůj tým, který se nevzdal a třicet vteřin před koncem si dokázal vynutit vyrovnávající brankou prodloužení. Ale mohl být i na sebe. Nebýt jeho, už by si mohli Ostravané zamlouvat lety na dovolenou.
Několikrát se zaskvěl i v základní hrací době, ale to nejlepší si nechal nakonec. V prodloužení nejprve vychytal dvakrát Bonka, když především dorážky zkušeného útočníka Třince byly takřka nechytatelné. Jenže Málek je chytil, stejně jako oba nájezdy hostů.
"Všichni jsme chtěli natáhnout finále, které může hrát člověk jednou za život a každý zápas je tak dobrý. Že bych si to ale užíval... Na nájezdy jsem si ale věřil a především jsem věřil klukům, že to dají. Jak Ondra Šedivý, tak Ujča jsou hrozně šikovní," usmíval se Málek.
Ten, když chytnul druhý nájezd, vítězoslavně zvedl ruce nad hlavu. V tu chvíli se ale trochu zarazil: "Bylo to zvláštní. Viděl jsem, že kluci ke mně moc nejedou, tak jsem si říkal, jestli jsem to špatně nespočítal, jestli náhodou ještě nemusíme jet. Ale nemuseli jsme, byl to krásný pocit."
Vůbec k němu ale nemuselo dojít. To kdyby útočník Jan Peterek trefil v poslední minutě opuštěnou branku Vítkovic. Z protiútoku tak mohl Klimek 30 vteřin před koncem senzačně vyrovnat.
Peterek navíc střílel přímo od střídačky soupeře, kteří tak museli sledovat, jak puk letí na branku. Nakonec vedle. "Já tu střelu viděl přímo. On se ještě koukal, měl čas, takže jsem čekal, že to dá. Šlo to ale milimetry vedle a my se tím postavili na nohy. Vstali jsme tak na poslední chvíli z mrtvých," oddechl si Málek.
Útočník Třince naopak začal prakticky okamžitě zpytovat svědomí. Už v prodloužení byl naprosto nevýrazný a netroufl si ani na nájezdy. A ani po utkání mu nebylo do řeči. Kolem novinářů, čekajících na rozhovor, pouze mlčky prošel a zamířil do autobusu... A Vítkovice ucítily další šanci.
