Od 18. října loňského roku čekal vítkovický hokejový kanonýr Viktor Ujčík na vstřelený gól. Devětatřicetiletý útočník ale v pátek přispěl k výhře nad Plzni 5:3 hned dvěma brankami a mohl si tak zhluboka oddechnout. Půst jej trápil, přestože se teprve 6. ledna vrátil do hry po dvouměsíční absenci zapříčiněné zraněním kolena.
"Góly nepřicházely, i když jsem měl šancí dost. Jsem už sice starší hráč, přesto jsem začínal být malinko nervózní," připustil Ujčík, který se s 390 góly v nejvyšší soutěži nejlepším aktivním střelcem historie. "Vrátil jsem se, abych týmu pomáhal góly, ale zatím mi tam nechtělo padnout. Jsem moc rád, že jsem to prolomil."
Prvním gólem zvyšoval Ujčík vedení Vítkovic nad Plzní na 2:0. Puk poslal Adamu Svobodovi přesně mezi betony. "Přísahám, že to nebyla náhoda. Já tam opravdu mířil. Už jsem se tak trefil i na rozbruslení," smál se Ujčík, jenž se obvykle snaží mířit nahoru pod břevno. "To nešlo, protože jsem byl ještě daleko od branky," dodal.
Mnohem důležitějším se nakonec ukázala být jeho druhá branka. Tou v přesilovce upravil na konečných 5:3. "Už nám to opravdu lepilo, vedli jsme 4:1 a najednou to bylo jenom o gól. Zkusil jsem to vystřelit hned po buly a díky odrazu od chrániče jednoho z beků to tam spadlo. Plzeň hraje už několik let velmi dobrý hokej a je hodně složité proti nim hrát. Závěr byl opravdu složitý," popsal Ujčík. "Když tým osmnáct zápasů po sobě dokáže bodovat, tak to opravdu musí umět," složil Plzni poklonu.
