Všichni pardubičtí hráči už byli v kabině srocení kolem poháru pro mistra, oslavné chorály se ale ještě odkládaly. Čekalo se totiž na Dominika Haška, který se zapomněl někde cestou z ledu. Každý se s ním chtěl pozdravit, každý ho chtěl plácnout po zádech. "Hašan není člověk, Hašan je bůh," dunělo vítkovickou arénou.
Pětačtyřicetiletý veterán to dokázal. Po druhém návratu k hokeji dotáhl Pardubice k pátému mistrovskému titulu. Sám slavil s Východočechy potřetí, v letech 1987 a 1989 byl ale ještě hokejový bažant. Teď pouze ještě více zvěčnil svou výjimečnost.
ČTĚTE TAKÉ: Vyhrocená oslava titulu Pardubic, Hašek králem
"Srovnat to? Je to už tak dávno... Pořád je to ale pocit vítěze. Můžete vyhrát olympiádu, Stanley Cup, ale když vyhrajete znovu něco dalšího, tak si to opět vychutnáváte. Teď především cítím, že jsem strašně rád, že jsem se k hokeji vrátil a že jsem ještě jednou mohl hrát za Pardubice," řekl po čtvrtečním triumfu Hašek.
Ten se stabilně skvělým výkonem podílel na pardubické výhře 3:2 po prodloužení, čímž on i jeho spoluhráči dokonali famózní jízdu v play-off. Vyhráli dvanáct zápasů v řadě, což je světová rarita.
Liché předpovědi
Když na začátku loňského léta Hašek oznámil svůj druhý návrat k hokeji, mnozí o něm přitom pochybovali. Měl být starý, měl být stínem Dominátora z Nagana, prostě už neměl být nejlepší. Teď znovu je.
"Jsem soutěživý typ. Spoluhráči a lidé se na mě logicky dívají jinak, než když jsem přišel jako dvacetiletý do kabiny a vyhrál titul poprvé. Pro mě je to ale vítězství, vítězství mužstva a člověk to prožívá úplně stejně. Měl jsem z toho opět radost," potvrdil olympijský hrdina.
Nebyla to sezona bez chyb. V úvodu se dnes už pětačtyřicetiletý veterán lehce trápil, svalové zranění ho v říjnu vyřadilo na nějaký čas z branky. On se do ní ale vrátil a čím více se blížil závěr základní části, tím lepší byly jeho výkony. V play-off pak byl Hašek naprosto výjimečný.
"Nikdy jsem návratu nelitoval, ani jednou. Od první do poslední minuty jsem týmu věřil. Měl jsem tušení, že tohle mužstvo chce něco dokázat. I když se nám po Vánocích trochu nedařilo, tak jsem v kabině říkal, že to je jenom chvilka a že to bude zase dobré," netají se Hašek.
Hašek ven!
Čtvrteční triumfální večer přitom Haškovi nenabídl pouze snovou procházku za titulem. Během utkání se dostal několikrát do potyčky s protihráči, domácí fanoušci skandovali: "Hašek ven!" Nic z toho Vítkovicím nepomohlo. Rozhodit se jim oporu soupeře nepodařilo.
"To k tomu patří. Přišlo mi, že jsme v první třetině trošku couvali před jejich tvrdou hrou. Tak jsem se naštval a následně mi kluci o to více pomáhali. Z žádné strany tam ale nebyly nějaké záludnosti. Pár pěstních soubojů, to k hokeji prostě patří," usmál se v kabině Hašek s medailí na krku.
Skandování domácích fanoušků si také všiml: "Slyšel jsem to. Člověka to ale naopak vyhecuje. Nedělal jsem nic špatného a neměl jsem s tím problém. Že jsem se pošťuchoval s jejich hráči? Chtěl jsem jenom ukázat, že se jich nebojíme."
Nyní se Hašek musí vypořádat s nepříjemnou otázku, kterou mu budou pokládat všichni okolo. Možná ale nejvíce se bude ptát on sám sebe. Konec, nebo ne? "Rozhodnu se, ale nebude to asi během týdne nebo čtrnácti dnů. Do konce května bych se ale chtěl rozhodnout."
Jeho dilema přitom můžou ovlivnit dva faktory. Za prvé, obhajoba titulu. "Je to jedna z možností," připustil. A pak návrat do reprezentace, kam se v této sezoně pod Vladimírem Růžičkou nejspíše nepodívá. "Četl jsem v novinách, že má Láďa jasno. Na jednu stranu mě to mrzí, ale za mužstvo jsou zodpovědní pouze trenéři. Třeba musím hrát ještě rok, aby to vyšlo."
Snad.
Foto: ČTK
