Kabinu dusil kouř z vítězných doutníků, po stěnách stékalo šampaňské. "A teď bude afterparty" křičeli pořád dokola hráči Pardubic. Noví hokejoví mistři se právě nadechovali na oslavy titulu, který vybojovali ve finále s Kometou. Na oslavy, které putovaly napříč republikou.
"Sedím tu, jako by se vůbec nic nestalo, pořád mi to nedochází. Ale je to slast," soukal ze sebe gólman Martin Růžička, jedna z klíčových postav v pardubické mistrovské pohádce. Všude kolem pobíhali jeho parťáci, stříkali po sobě šampaňské, křičeli. Veselí nebralo konce. "Na tenhle tým jsem ohromně pyšný," říkal jako ve snách kapitán Petr Koukal.
Na pozadí bujarých oslav ale probíhala akce kulový blesk. Kustodi narychlo balili výstroj, naháněli hráče a organizovali přesun do Pardubic. Tam už na hokejisty čekaly tisíce fanoušků s jediným cílem - na vlastní oči spatřit lesk mistrovského poháru a poděkovat svým hrdinům.
Týmový autobus Východočechů, který po desáté večer vyjel z parkoviště u Kajot Areny, ale na dálnici dlouho nevydržel. Ihned za Brnem zastavil u benzinové pumpy, kde měl proběhnout nákup nutné munice na triumfální party.
"Mám vodku," křičel na své spoluhráče Jan Semorád. "Tak vezmi ještě džus," opáčil mu gólman Růžička. "Pánové, foťte mě, mě si vyfoťte, protože já piju Kofolu," lákal zase pozornost generální manažer Zbyněk Kusý, který odcházel s náručí plnou zmíněného nápoje.
Trenér Pavel Hynek si sedl ke stolku, sám. Na jeho tváři byla zjevná únava, ale také obrovské štěstí a radost. "Slivovici máš?," ozval se další výkřik. Od pokladny se dál trousili hráči v mistrovských tričkách a s evidentně hodně pestrými chutěmi. Někdo bral whisky, jiný pivo, slivovici, sušenky.
"Tak budeme platit," prohlásil kdosi z realizačního týmu a k pokladně se vydal muž s hrstí tisícikorun. Rozesmáté pokladní jich vysázel na pult pěknou řádku, nákup to byl opravdu mistrovský.
O další doplnění zásob se pak postarali rodiče kapitána Petra Koukala, kteří před půlnocí zastavili autobus v jeho rodném Žďáru nad Sázavou a tým obdarovali basou plnou šampaňského. Lahve byly ihned rozebrány.
Pak už mistři zamířili přímo do Pardubic, kde je vítaly davy nadšených fanoušků. "Mistři, mistři," neslo se pozdě v noci městem. Na spánek v tu dobu nikdo nemyslel. Mistrovský pohár ve společnosti hokejistů zapůsobil jako infuze, nadšení a euforie kulminovaly. Když pak hráči nakrátko poslali trofej mezi nadšence, kteří na ně hodiny čekali, strhl se poprask. "Hoši, děkujem!" otřásalo se Pernštýnské náměstí.
V centru Pardubic se slavilo dlouho do noci, nikomu se nechtělo odejít. Hráči se pak postupně přesunuli do nedalekého klubu, kde byla na programu soukromá akce. Ta uzavřela pardubickou zlatou noc, jejíž konec ale nikdo nevnímal. Rozbřesk totiž divoké oslavy rozhodně nepřerušil. Přinesl jenom další etapu party, kterou Východočeši korunovali šestý titul v klubové historii.
