Těžko byste našli méně nečekaného hrdinu finálové série. Třicetiletý brankář Marek Schwarz vychytal Liberci vyrovnávací bod, ačkoliv celý zápas v dresu Bílých Tygrů zažil naposledy na konci února. Spartě, která vyhlížela mečbol a před lety mu otevřela dveře do extraligového hokeje, vzal naději v dost možná klíčovém utkání pikantní série.
Dlouho jste celý zápas nechytal. Bylo složité naskočit do takto důležitého zápasu?
Nebudu lhát, že jsem nebyl nervózní. Kdo by nebyl. Naštěstí se to od začátku vyvíjelo dobře, v první části jsem neměl moc práce. I kluci přede mnou zblokovali hodně střel. Podali jsme jeden z nejlepších výkonů ve finále.
Pomohl i fakt, že váš tým tentokrát udržel emoce? Když se soustředíte jen na hokej, máte nad Spartou navrch.
Každopádně. To bylo nejdůležitější a asi to bylo vidět. Šlo o náš cíl. Co bylo, bylo. Už se k tomu nebudeme vracet. Musíme hrát trochu s pokorou. Když hrajeme svůj hokej, nejsme nervózní, nenadáváme a soustředíme se na sebe, je námi předváděná hra, myslím, perfektní.
Mohl váš návrat do liberecké branky vůbec dopadnout lépe?
Na tom mi popravdě vůbec nezáleží. Vyhráli jsme, je to 2:2. Myslím, že jsme všichni spokojení, podali jsme super týmový výkon. Když budeme hrát takhle dál, věřím v úspěch. Kluci, co hráli přede mnou, mi hodně pomohli.
Vracíte se do Liberce v lepším rozpoložení, než Sparta?
Ukázali jsme, jaký by měl být směr naší hry. Když takhle budeme hrát, budeme nahoře, vyhrajeme další zápas doma a pak nevidím důvod, proč bychom to nezvládli venku. Teď už budou všechny zápasy klíčové.
Zachytal jste si už v pondělí v poslední třetině. Pomohlo to?
Určitě. Předtím jsem přes měsíc a půl nechytal. I ta jedna třetina pro mě byla dobrá, sáhl jsem si na puk, vyzkoušel si finále. Při tréninku je to přeci jen něco jiného. V sezoně jsem si mohl zachytat alespoň za Benátky, ale teď jsem dlouho nechytal a občas mi z toho hrabalo. Bylo to nepříjemné i těžké udržet si pozitivní náladu. Naštěstí mám lidi, se kterými si o tom můžu popovídat, a dokážou mi pomoct.
Spartu jste vychytal i v trestném střílení, v mnoha okamžicích jste tým podržel. Byl právě neproměněný nájezd Formana z vašeho pohledu klíčovým momentem zápasu? Sparta mohla snížit na 1:2.
Asi ano. Počkal jsem si, co udělá, zůstal jsem trpělivý. Naštěstí se vše podařilo. Pak jsem sice dostal gól, ale vůbec mě to nemrzí. Hlavně, že se vyhrálo.
Ač po pondělním utkání plály emoce, uklidnili jste se a podruhé dokázali vyrovnat. Posílí vás to?
Bylo by lepší, kdybychom jen vyhrávali (smích). Ale je dobré, že zvládáme zápasy dotáhnout a že následující domácí zápas vyhrajeme. Čekají nás ale další těžké zápasy.
Máte poměrně atypickou helmu. Zdobí ji růžová mřížka a malůvky od vašich dětí.
S jejich prací jsem spokojený, zatím mi přináší štěstí. Takže jim jenom děkuji. Před každým zápasem si ji prohlédnu a vzpomenu si, jak jsme ji vyráběli. Rodinu mám tak pořád s sebou.
Jeden extraligový titul už jste vyhrál. A bylo to právě se Spartou, před deseti lety. Tehdy jste do finále téměř nezasáhl. Byl tento zápas největším vaší kariéry?
Těžko říct, nerad bych to hodnotil. Jsou před námi další těžké zápasy. Třeba už ani nebudu v bráně, nebo třeba můj nejdůležitější zápas ještě přijde.
