„Je možné, že budu kandidovat na šéfa hokejového svazu," říká kouč Alois Hadamczik před svou třetí sezonou u národního mužstva. Nejprve by si však rád splnil další velký sen - zkompletovat sbírku cenných kovů z vrcholných světových akcí. Dosud má bronz z turínské olympiády a stříbro z šampionátu v Rize.
Zahajujete třetí sezonu u národního mužstva, čím bude specifická?
Vrchol sezony nás čeká na mistrovství světa v Kanadě, což je specifické samo o sobě. Šampionát se tam koná poprvé v historii, což slibuje nejtěžší možný turnaj. Samozřejmě se na to chceme připravit. Je ale nutné si uvědomit, že po stávce v NHL podepsala Evropa takovou smlouvu, že NHL má výhradní postavení. Hráči musejí projít lékařskou prohlídkou. Generální sekretář napíše, že například žádá o uvolnění Kaberleho, a oni napíšou, že ač hraje, je dva měsíce v léčení a nikdo s vámi nediskutuje. Já dneska nevím, které hráče budu mít k dispozici.
Počítáte s tím, že byste vzhledem k místu konání šampionátu povolal z NHL více hráčů?
Nebudeme si nic nalhávat. Pokud český tým nemá většinu hráčů z NHL, kteří tým táhnou, nejsme schopni na mezinárodním poli konkurovat. Další stránka věci je štěstí ve zraněních.
Například Martina Havláta jsem pozval na tři akce, ale ani jednou nemohl přijet právě kvůli zranění. Prvně si přeji, aby ti hráči byli zdraví. Za druhé uvidíme, kdo bude pokračovat a kdo ne. Mistrovství začíná později, stihneme i hráče druhého kola. To, že máme tolik hráčů v NHL, je pro nás výhoda, ale stejně jsou na tom například Švédové.
Zmínil jste Švédy. V minulých letech se prosazovali s téměř kompletně evropskými výběry. Snad i proto, že Euro hockey Tour objíždějí se shodným výběrem. Česká sestava se stále mění...
To už dnes problém není. Kluby jsou v Česku vstřícné a klidně uvolní i čtyři hráče. Problematické je hlavně Rusko. Ač mají hráči ve smlouvě, že je musí na reprezentační srazy pouštět, často se tak neděje. Hráč prostě zavolá, že nemůže přijet, protože mu řekli, že mu jinak roztrhají smlouvu. Ty kluby je platí a my jsme bezmocní.
Vyjednává se mezi hokejovými svazy nějaké řešení?
Neuděláte s tím vůbec nic. Oni mají sílu peněz a ta je rozhodující.
Před minulou sezonou jste avizoval, že chcete hodně stavět na navrátilcích z NHL, jako jsou Jiří Šlégr, Robert Reichel nebo Pavel Patera. Nakonec většina z nich na šampionát nepřijela. Máte letos stejnou vizi?
Je to složité. Když budeme mluvit o Šlégrovi, tak ten se vrátil do Litvínova. Dnes tam táhne mužstvo, dělá manažera, kapitána. On musí cítit v danou dobu, co chce, není to jednoduché. Já bych ho samozřejmě přivítal. Pokud bude výkonnost, rozhodně bych takové osobnosti v týmu chtěl.
Takže se stále nevzdáváte třicátníků z takzvané zlaté éry českého hokeje...
Určitě ne, ale rozhoduje mnoho dalších faktorů. Například loni jsem uvažoval pro světový šampionát o Paterovi s Procházkou. Kladno však vypadlo velmi brzy a oni neměli kde dál hrát či trénovat. Tihle kluci už v životě něco dokázali a nebudou hazardovat se svým jménem, když nebudou stoprocentně vědět, že jsou dostatečně připraveni.
Šampionát v Kanadě by měl být velkou přehlídkou světových hokejových osobností. Je reálné, že by se v českém dresu objevili i Jaromír Jágr a Dominik Hašek?
Mou povinností je vybrat nejlepší hráče, kteří jsou v daný moment k dispozici. A samozřejmě mezi ně patří i Jaromír a Dominik. Ale je potřeba tomu dát volný průběh. Dohadovat něco dopředu nemá žádný význam. Uvidíme před mistrovstvím. Pokud jejich tým nepostoupí do play-off, je třeba se o to pokusit.
Jágr ale po olympiádě prohlásil, že se vzdává reprezentace...
Každý člověk je v každou danou dobu v jiném rozpoložení. Řekne: Je mi pětatřicet let a jsem unavený. Ale na druhou stranu se mu blíží konec kariéry. Vše se proto rozhodne až v daný moment. Pak řekne, zda to oslovení přijímá, nebo ne. Nechci to dramatizovat.
Loňská sezona vyústila konfliktem s Romanem Čechmánkem. Je to pro vás poučení, že musíte hráče vybírat víc i po charakterové stránce?
Nejprve bych opravil, co jste řekl. Žádný konflikt jsem s ním nikdy neměl. Byl jsem pouze svědkem toho, že ze sebe něco vyblil do novin. Kdybych s ním měl mít konfrontaci, dopadlo by to jinak. Ale máte pravdu, to ponaučení je velké. Budu hodně přemýšlet, jestli hráče, které měli v minulosti problémy s jinými trenéry, brát, či nebrat.
Víte už teď jména hráčů, které nepovoláte?
To tak nejde říct. Jsou hráči, kteří jsou výborní a také jsou problémoví. Jde spíš o to, zda jsou soudní, nebo nesoudní. Když je někdo nesoudný, tak nemá cenu brát ho na krátkodobý turnaj. Když totiž někomu platíte tři miliony dolarů, tak si můžete dovolit nechat ho tři zápasy sedět a on pak bude rád, že jej pouštíte do hry. Ale na podobném turnaji tohle neplatí.
Jsou pro vás těmi základními kameny stále Tomáš Kaberle a David Výborný?
Samozřejmě. To jsou lidi, na které nikdy nezapomenu. Odvedli v minulosti takové maximum, že už dnes mohu říci, že pokud budou zdraví, maximálně s nimi počítám.
Léto před začátkem sezony bylo napjaté především kvůli vyloučení Vsetína z extraligy. Sledoval jste tuto kauzu?
Nejsem kompetentní rozhodovat, zda bylo vyloučení správné, nebo nikoliv. Samozřejmě je to ztráta. Na Lapači byla vždycky vynikající atmosféra. Ale to je život. V zahraničí také máte vyloučené tradiční kluby. Je to zkrátka přirozený jev firmy. Když nejsou peníze, není produkt. Jen mě mrzí, že se stále zapomíná na jedno jméno, které tím nejvíce trpí. A to je Roman Zubík. Nebýt jeho, tak by nikdy nebyl Vsetín a ani tituly. Měli by tomu člověku vzdát hold.
Ale Zubík je velmi problematická osoba. V současné době je odsouzen za finanční machinace...
Víte kolik já znám podnikatelů, kteří jsou arogantní, žijou ze státu, mají spoustu dluhů? A dnes si normálně fungují na vysoké noze. Ale Zubík to dal do hokeje. Já pořád cítím, že i lidé kolem něho se měli hodně dobře a dnes jsou v klidu. Řekněme to naplno, Vsetín je pryč, protože nemá Zubíka. Je pravda, že peníze získal asi protiprávně, ale udělal Vsetín Vsetínem.
Máte na mysli například pana Štefla, který byl blízkým spolupracovníkem?
Všichni, úplně všichni se díky němu měli velice dobře. Všichni kolem něho měli peníze a byli slavní, oslavovali tituly, tekla slivovice. A jeden člověk za tím stál - Roman Zubík. Díky svým blbostem je dneska v kriminále a zkažený život má nejen on, ale i celá rodina. Já toho člověka znám. Musím říct, že se choval oproti jiným podnikatelům velice slušně a korektně. A taky za ním stály tyto výsledky. I když z peněz, které mu nepatřily.
Z peněz, které mu nepatřily. To je přeci dostatečný problém...
Já to neobhajuji. Říkal jsem mu, že je blázen, ale on měl svoji filozofii. Já jenom stále říkám, že když se mluví o vsetínském hokeji, musí se mluvit o něm. Ve Vsetíně dnes nemají hokej, protože nemají Zubíka.
Vraťme se ještě k úrovni celé extraligy, její úroveň stále klesá. Kolik hráčů má vůbec šanci na reprezentační dres? Je to tak, že nejprve vybíráte v NHL, pak v ostatních evropských soutěžích a až teprve potom v Česku?
Stačí si dát otázku, jestli jsou nejlepší hráči doma nebo venku. A tím si odpovíte sám. Ostnatý drát kolem republiky není, takže hráči mají svobodné právo se rozhodnout, kde budou hrát. A když vám někdo nabídne milion dolarů, tak ti kluci mají svůj hokej jako firmu. A když je soutěž v Americe takto placená, není se čemu divit. Proto se musíme zamyslet, jak udržet nejlepší juniory doma, protože nám nejlepších patnáct kluků každoročně zmizí do Kanady. A z nich se nakonec chytne jeden a zbytek se vrátí jako naprostý průměr. My tím přicházíme o doplnění extraligy. Když se podíváte na přestupní řád, zjistíte, že většina hráčů se mění ve věku třiatřicet a čtyřicet let. Nic proti nim, oni svůj kredit mají... Ale bohužel jsou za zenitem a na mezinárodní hokej už to není.
Problém s odchodem mladíků do zámoří vyvrcholil loni na šampionátu osmnáctek. Český tým vypadl z elitní skupiny. Jak to ovlivní budoucnost české reprezentace?
Je to impuls, musíme se tím zabývat. Musíme zkrátka buď smlouvami, nebo přesvědčením rodičů zajistit, aby tu zůstali. Z padesáti kluků, kteří odejdou ven, se vrátí dva dobří hokejisté a zbytek říká, že aspoň mluví anglicky. To je slabá útěcha. Na druhou stranu je chyba i v klubech.
Když se podívám do Třince a vidím, že jeden z nejtalentovanějších obránců této věkové kategorie Kundrátek se nevejde ani mezi osm beků, tak je někde chyba. V Baníku jsem zabudovával do fotbalového mužstva Baroše, Svěrkoše, Matušoviče... Tým musí utáhnout takto nadstandardní hráče. Ale je tu i jiný problém. Za komunistů bylo v nejvyšší soutěži dvanáct týmů a všichni hokejisté přitom byli doma. Dnes máme čtrnáct týmů a osmdesát kvalitních hokejistů v zahraničí. Jak má být ta soutěž kvalitní?!
Snížil byste počet týmů?
Ano, o tom by se mělo uvažovat. Navíc by se mělo přejít ke švédskému modelu, kde poslední dva týmy se v určitý moment připojí k prvním čtyřem týmům z druhé nejvyšší soutěže a zahrají si o udržení. Sport je emotivní hra, stále musí něco jít. Když není konkurence, tak se těžko hledají maximální výkony.
Máte dost razantní postoje. Teď se uvolňuje post šéfa svazu, neuvažujete o kandidatuře?
Netajil jsem se tím, že mi bylo již mnohokrát nabízeno dělat generálního manažera v klubu. V Třinci jsem ho dělal dva měsíce, ale nebavilo mě to, a tak jsem utekl zpět k trénování. O postu šéfa svazu jsem zatím moc nepřemýšlel, i když je pravda, že mě několik lidí oslovilo. Mám teď ale jiný cíl a to je úspěch na šampionátu. Jestli se rozhodnu pro jinou práci než trénování, se ukáže až potom. Může se stát, že pak řeknu, že do toho jdu i bez kampaně. Ale momentálně jsem trenér.
Cítíte, že se tuzemský hokej dělí na českou a moravskou část? Začínají se objevovat signály podobné tomu, co se dělo před volbou ve fotbale.
To je ale špatně. I fotbalu to ublížilo. Není možné, aby byli dva borci proti sobě a pak jeden druhému podržel židli a sedl si na ni i pan Mokrý, i pan Košťál. Český hokej ani fotbal nejsou o jedincích. Jsme odpovědni celé veřejnosti, abychom to řídili co nejlépe. Ve sportu se prohrává, mění se generace. Ale člověk to musí ustát, přiznat chybu. Český hokej nepotřebuje rozlišovat: ty jsi z Moravy, ty z Čech. Je potřeba říkat: ty jsi lepší funkcionář než on. Už když odpadlo Slovensko, upadla konkurence. Jsme tak malá země, že kdybychom to měli dělit ještě dál, nemohli bychom konkurovat nikomu.
Kdo by měl podle vás být šéfem svazu?
To po mně nechtějte! To si ve své pozici ani nemohu dovolit... Ono je to těžké, všichni nadávají na pana Kulhánka, ale on dal odborníkům kolem sebe prostor a měl úspěchy. Vždyť za jeho vedení jsme získali na vrcholných akcích kompletní sadu medailí.
Většina lidí z hokejové branže se shoduje na tom, že optimální osobností pro tento post by byl tragicky zesnulý Ivan Hlinka. Máte stejný názor?
Ivan Hlinka zůstane legendou. Skvělý hráč i trenér, navíc vynikající člověk, který uměl jednat s lidmi. Samozřejmě odešel velmi mladý a českému hokeji velice chybí, to je bez komentáře.
Foto: Lucie Pařízková, Robert Sedmík, ČTK
