Bývalý útočník Jan "Gusta" Havel je jedním z nově přijatého kvarteta osobností do Síně slávy českého hokeje. A nijak nezastírá, jak moc si tohoto ocenění svých výkonů váží. Dokonce natolik, že se při přebírání pamětní plakety neubránil slzám dojetí.
"Jsem hrozně rád, že jsem vstoupil mezi osobnosti českého hokeje, které něco znamenají a v hokeji něco dokázaly," řekl během pražského ceremoniálu dvaasedmdesátiletý Havel.
Ani po oficiální části z něho ale dojetí nevyprchalo a slzy štěstí se na jeho tváři objevily znovu. "Vzpomněl jsem si na kamarády, nebýt kamarádů, tak se nikdo z nás nikam nedostal. Z toho kolektivu vyjde ten člověk, co je pak vyznamenaný, ale je tam spousta černý práce, která je potřeba. A já jim za to děkuju," řekl Havel novinářům.
Každý z oceněných si pamětní plaketu převzal poté, co zazněl několikaminutový průřez jeho životem a kariérou. "Líbilo se mi to. Tak to skutečně bylo; začínal jsem na rybníku, skončil jsem ve Spartě, strašně mě to potěšilo," pochvaloval si Havel slavnost, která má od letoška nový háv a konala se odděleně.
Dominik Hašek, bývalý vynikající brankář a současný předseda návrhové komise Síně slávy, se navíc snaží přenést do českého prostředí prvky ze Síně slávy v Torontu, kam byl sám nedávno přijat. Poprvé se tak noví členové zároveň podepisovali do pamětní knihy.
"Pro mě to bylo něco, co zažijete jednou v životě. Bylo to před lidmi, co hokej hráli, můžeme se tu potkat a trochu si popovídat. Skutečně se máme rádi, to je úžasná věc. I starý gardy se scházej, jsou to kluci, co milujou hokej. Má to něco do sebe. A děkuju Dominikovi, že nás takhle mohli vytáhnout," vzkázal Havel.
"Strašně mě potěšilo, že jsem tu viděl kluky, co už v té Síni slávy jsou. Jsme kamarádi. I tohle dělá ten český hokej. Když ti kluci nebudou mít český srdce a nebudou chtít bojovat, tak se nepovede nic dokázat," uzavřel Havel, držitel stříbra (Grenoble 1968) a bronzu (Sapporo 1972) z olympijských her, ale rovněž ze světových šampionátů.
