Stačilo málo, aby byli na palubě letadla smrti. Šťastlivci, kteří nakonec ve zříceném letounu necestovali, mohou děkovat vyšší moci. Měli štěstí v neštěstí a stále žijí, na rozdíl od týmu ruské Jaroslavli, který při středeční letecké tragédii prakticky celý zmizel z hokejové mapy.
Při pádu letounu Jak-42, který převážel hokejisty ruské Jaroslavli, zahynulo 43 lidí včetně tří Čechů Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka. Osádka zříceného stroje však mohla být docela jiná. O životě či smrti rozhodla jediná věta, jediné rozhodnutí.
Maxim Zjuzjakin
Nadaný junior se ve středu 7. září 2011 podruhé narodil. Dvacetiletý hokejista trénoval ještě v úterý s A-týmem Jaroslavli a zdálo se, že ho v Minsku čeká premiéra v Kontinentální lize. Moc se těšil. Jenže na poslední chvíli ho trenéři ze seznamu cestujících vyškrtli.
"Jsem v šoku! Nedlouho před odjezdem na letiště mi trenéři řekli, že zůstávám a budu se připravovat s juniory," kroutil nechápavě hlavou Zjuzjakin, zatímco jeho mančaft mířil na letiště. Trenér juniorky Pjotr Vorobjov totiž rozhodl, že nadějný hokejista nastoupí ke svému prvnímu ligovému zápasu až ve druhém kole v Moskvě.
"Řekl mi, abych místo do Minsku odletěl rovnou do Moskvy," prozradil Zjuzjakin. V té chvíli se v něm mísilo zklamání a zlost. Dnes může děkovat trenérovi za to, že mu zachránil život. "Ten den budu oslavovat jako druhé narozeniny," tvrdí Zjuzjakin.
Své narozeniny už naopak nikdy neoslaví Zjuzjakinův spoluhráč z juniorky Jurij Usyčev. Dvacetiletý obránce v letadle sedět vůbec neměl. Byl zraněný a nemohl hrát. Přesto se rozhodl s týmem letět, aby ho podpořil v prvním utkání sezony. Nepodpoří ho už nikdy.
Andrej Subbotin
Zkušený hokejista byl v úterý pořádně rozčílený. Vedení Lokomotivu Jaroslavl mu těsně před startem nové sezony zrušilo smlouvu. Osmatřicetiletý veterán, který přestoupil do Jaroslavli loni z Jekatěrinburgu, se už ambicióznímu celku nehodil. Ještě že tak. Nebýt kroku generálního manažera Jaroslavli, Subbotin mohl být už po smrti.
Jormo Valtonen
V Lokomotivu měl na starosti brankáře. Jenže legendární finský gólman musel místo cesty do Minsku zůstat doma ,a tak jako jediný z trenérů přežil. Přitom jeho jméno figurovalo na seznamu cestujících. Manažer Jurij Karmanov se však na poslední chvíli rozhodl, že bude lepší, když se Valtonen bude věnovat juniorským gólmanům.
"Byl jsem zklamaný. To jsem ale netušil, co se stane. Měl jsem obrovské štěstí. Teď jen odpovídám známým, že jsem naživu," svěřil se Valtonen, který je sice rád, že přežil, ale cítí strašný smutek. "Nevěřil jsem tomu. Jen pár hodin předtím jsem s nimi obědval rybu s kaší na naší tréninkové báze," vzpomínal čtyřiašedesátiletý Fin.
Tito tři měli štěstí a přežili. Jejich radost však zůstává ve stínu obrovského žalu ze ztráty spoluhráčů a kamarádů.
