Hokejový fanoušek je vesměs natolik v obraze a ve světovém hokeji se natolik dobře orientuje, že KHL vnímá jako soutěž nadstandardně kvalitní. Mohou za to hlavně zvučná jména s průkazem původu NHL.
Jistě, záplavu rudých hvězd v zástavách některých klubů nebo mrazivý respekt až odpor k místopisným názvům typu Novosibirsk či Nižněkamsk může vnímat negativně. Stejně jako organizační nedostatky, nepříliš objektivně pískající rozhodčí, expanzi do Číny či prostě jen z hlediska typicky českého stereotypu, že z Ruska nikdy nic dobrého nepřišlo.
Ale jestli něco napadnout nelze, tak je to nesporná sportovní kvalita. Jejími hrdými nositeli jsou v neposlední řadě zámořské hvězdy, které si zase pro změnu uvědomují, že ačkoli je jejich kariéra v NHL u konce, je prostě německá či švýcarská liga málo.
Odmyslíme-li si sezonu výluky či léta omského šílenství kolem Jaromíra Jágra, je aktuální sezona výjimečná. V jedné formaci Petrohradu stojí bok po boku Ilja Kovalčuk s Pavlem Dacjukem, Lokomotiv Jaroslavl ofensivně motivuje vítěz Stanley Cupu Maxime Talbot, Jonathan Cheechoo je hrdým Slovanem.
Vzpomínáte na Linuse Omarka? Na nájezd s otočkou v dresu Edmontonu? Momentálně je lídrem produktivity v Ufě. Maxim Afinogenov kapitánuje Viťazu a stále si vodí soupeře, i když už ne tak rychle. James Wisniewski, který v roce 2011 podepsal s Columbusem kontrakt na 33 milionů dolarů a byl jedním z nejžádanějších obránců, je na cestě do Astany.
To je jen špička ledovce, jsou tu Wolski, Haartikainen, Kostitsyn a další. Věřte nebo ne, ale tihle lidé nechodí do Ruska proto, že by měli obsedantní zálibu v břízkách v mokřadech či matrjoškách v lobby hotelů. Jasně, je to do značné míry o penězích, ale z výše uvedeného výčtu jsou v top 10 platů pouze dva hráči. A to jsou Rusové, kteří mají i vlasteneckou motivaci.
