Rivalita - slovníky tento termín vyjadřují vcelku stroze synonymem soupeření. Myslím, že jsou s tím semiologové až příliš rychle hotoví. Taková rivalita může obnášet celé spektrum významů, kor když se zasadí do správného kontextu a hlavně mezi fanoušky.
V úvodu sezony se termín rivalita v souvislosti s plánovanými čtyřmi zápasy Lva Praha se Slovanem Bratislava začal objevovat poprvé. Bylo to vděčné téma, nikdo příliš netušil, co od prvního zápasu čekat. Ale minimálně na Slovensku, s přehnanou mírou nacionalismu a ještě přehnanější averzí vůči brandu Lev, který s tím současným nemá nic moc společného a který zanechal brázdu v pozitivním vnímání expanze KHL, hned měli jasno, kolik iniciativy do fandění "svým" vložit.
První vzájemný zápas se tak stal doménou fanoušků Slovanu v hledišti i v diskuzích na sociálních sítích. Odveta ve Slovnaft aréně byla silně ovlivněna emočně podnícenou nevraživostí vůči Chárovi, po jehož čistém, leč tvrdém, hitu na Šatana se Slovan až do konce sezony změnil.
Třetí vzájemný zápas už zdaleka tolik vzruchu nevyvolal. Ano, O2 aréna sice téměř překonala vlastní rekord v návštěvnosti, fandové Slovanu opět počtem předčili domácí, ale pointa na ledě už zdaleka tolik nestimulovala koronární systém fanouška. Před posledním derby šla československá rivalita už téměř stranou. Konečně se začal řešit především hokej.
Všem bylo jasné, co je ve hře, a ani jeden ze soupeřů nemohl myslet na zatím jednoznačný vývoj této ostře sledované série. Tentokrát už pouze modří proti bílým. Šlo tedy jen o výhru a o body. Podle všech indícií to měl být tuhý boj, svázaný taktikou a nekompromisní defensivou.
Ovšem tyto předpoklady vzaly za své hned v úvodních minutách a Bratislava zažila strhující thriller o devíti dějstvích. Paradoxně až ve chvíli, kdy se uvolnila atmosféra v publiku a na internetových diskuzích, jsme si užili skvělé derby. Jde přeci především o hokej.
