Přiznejme si, nálady veřejnosti, které vytvářely kulisu pro příchod KHL do středoevropského regionu, byly všelijaké. Zaznívaly i názory, že jediné, čím může balšoja liga zaujmout, jsou jmenovky hráčů na dresech v azbuce a pár stárnoucích vysloužilců z NHL.
Kdepak vrcholný hokej, kdepak opravdové hvězdy. Nemluvě o tom, že podtatranská mise učinila z brandu Lev ekonomicky "ne úplně důvěryhodný" subjekt. A co návštěvnost? Možná CSKA, Petrohrad či Ufa donutí pořadatele vymést prach i ze sedaček v horních sektorech haly, ale co až přijede Chabarovsk? Jekatěrinburg? Omyl. Blížíme se k závěru základní části a situace je úplně jiná. A není to pouze tím, že Gary Bettman a "Ti druzí" hrají trucovanou.
Výluka Lvu samozřejmě v první sezoně pomáhá, nicméně nováček přistoupil k nové výzvě správně již dávno před invazí hvězd. Velmi citlivě namíchaný koktejl reprezentačních zkušeností, zámořského hokejové vzdělání a dravého mládí ukazuje od prvních zápasů svou konkurenceschopnost.
Inteligentní filosofie pražského celku nestavět tým pouze okolo stávkujících možná přijde vhod. V KHL je celá řada týmů, které až příliš sází na kult osobnosti. Ať tak či onak, v Praze je cítit přítomnost značné sportovní hodnoty, která je sice ještě na začátku, ale roste. Výkony mužstva se zlepšují a diváci si už docela slušně prošlapali cestu do holešovické arény.
Ale přesně dle výkladu jednoho starého známého přísloví z ranku lesního hospodářství o počítání zajíců, počkejme si do března.
