Velké vítězství v Soči, triumfální návrat do ligové soutěže a spanilá jízda za titulem. Idylické scénáře a sny většiny reprezentantů Ruska. Realita? Cesta k této hokejové katarzi vést může, ale bude hodně složitá.
O realizaci první fáze úkolu byly již popsány stohy wordových dokumentů, exaktní historická zkušenost hovoří jasně - Rusové mohou mít značné problémy s tlakem veřejnosti, médií, obrovským všeobecným očekáváním a nepřijatelností jakéhokoli jiného výsledku než zlaté medaile. Ano, mohou se sesypat, mohou svůj výkon rozmělnit v trucovitém individualistickém přístupu jednotlivých superhvězd. Moc dobře známe nálady a až krasobruslařsky odfláknuté zápasy v podání Ilji Kovalčuka, Alexandra Ovečkina a spol.
Stejně tak se ale umí Rusové semknout a svorně veškerou kritiku umlčet. Stát se může cokoli. Pojďme se ale podívat na druhou část realizace vítězné vize. Zde to bude možná ještě složitější.
Základní část KHL finišuje, ve hře je poslední balík bodů a jen co svět pozná nové olympijské vítěze, nastane týden pravdy. V Rusku všichni doufají, že to bude zároveň i týden velkých oslav, ale aktuální rozpoložení týmů těch největších hvězd sborné není zrovna ideální.
Nejvíce reprezentantů dodaly Kazaň a Petrohrad. Zatímco tatarstánská chlouba ztratila punc nejlepší defensivy ligy a mnoho posledních výsledků působí značně nejistým dojmem, petrohradským hvězdám pro změnu ovadla gólová potence a ani jejich počínání nebylo v posledních týdnech přesvědčivé. Avangard bude rád za čtvrtfinále a ani v dalších případech nás neoslní bůhvíjak ohromující forma.
Ani za mořem se ruským reprezentantům tolik nedaří. Vyjma Malkina, jehož Pittsburgh vede v metropolitní divizi NHL, čeká řadu borců v čele s Alexandrem Ovečkinem ještě hodně tvrdé práce. Každopádně olympijské zlato vám dává křídla. Je tedy nutné zvolit cestu postupného úspěchu.
