Jaromír Jágr je hokejový nezmar. A i proto se na něj mohou těšit čeští fanoušci. Tedy, alespoň to tvrdí sám Jágr. "Do Čech se určitě vrátím," říká s tím, že aktuálně budoucnost nikterak hystericky neřeší.
"Sezona teprve začala. Ale určitě nebudu někde zůstávat jenom do počtu. Odehraju tuto sezonu a uvidíme, jak to půjde," řekl Jágr českým novinářům po sobotním vítězném duelu s "Dominátorovým" Spartakem. "Jestřábi" zdolali moskevský klub 4:3, i když hlavní omská hvězda se do pořádné šance před Haškovou brankou nedostala.
"Dokud mi zdraví vydrží, tak chci hrát, určitě ještě na Kladně. A určitě budeme hrát (s Haškem) ještě spoustu zápasů proti sobě v Čechách," slíbil Jágr. "Možná bude chytat za Kladno," zažertoval.
A jak změnilo Jágra Rusko? "Určitě v postoji k církvi a k víře," odpověděl; přece sami ruští hráči se dožadují návštěvy kněze v kabině. "Vždy jsem byl silně věřící, ale říct u nás, že věřím v Boha, tak by si všichni klepali na hlavu. To je asi největší změna - nemám takový ostych, nesmyslnou obavu, nestydím se, není to problém a cítím, že jsem to já."
"Rusové mají obrovské srdce"
Averze vůči Rusům, daná léty komunismu, v Česku stále přetrvává. Ale Jágr soudí, že se nejspíše týká lidí, kteří nepoznali život a lidi v Rusku, jinak by názor změnili. "Pořád jsme Slovani a máme k nim daleko blíž než k Američanům, jsme jako bratranci. Většina lidí v Rusku má obrovský srdce. Kdo tu byl, ten to pozná," tvrdí o svých zkušenostech. Připouští však, že doma nejspíše narazí na nepochopení.
Na Rusech se mu líbí i úcta k autoritám, začínající nejspíše pokorou vštípenou vírou. Ale potlesk hlediště provázel jak projev omského gubernátora před sobotním zápasem, tak příchod soupeře na led. "Hašan měl aplaus větší než někteří naši hráči. Vždy to tak tady bylo. Daleko více si váží člověka, který něco dokázal," upozornil Jágr.
Nepamatuje si něco podobného v Česku, kde politiky neprovází ani tak potlesk jako pískot a bučení, jakkoli si je lidé sami zvolili. "Ale jak jeden zapíská, píská i druhý a ani neví proč. Pokud chceš být vítěz, musíš respektovat vítěze. Jinak jím nikdy nebudeš. Vždy když vyhraju, tak chci, ať mi ten kluk podá ruku, aby měl šanci taky být jednou vítězem," vysvětlil svou filozofii.
"Třeba tady zůstanu," žertuje Jágr v odpovědi, zda mu ruský respekt jednou nebude chybět. Ale rychle dodává, že do Ruska se dá vždy zaletět.
