Ne každý je přesvědčen o smyslu a legitimitě působení "ruského ropného giganta" na hokejové mapě a naskytne-li se možnost posvěcená kompetencemi, bývá využita. To, že v New Jersey momentálně pálí Kovalčukovi dresy ve velkém za doprovodu vulgarismů a proklamacích o zradě, se sice KHL týká jen fakticky, nicméně v dané souvislosti, oblasti a komunitě je negativní vnímání prostředí, které božského Koviho z patnáctiletého kontraktu vyrvalo, evidentní.
Dosti podobné pocity zažívají někteří fanoušci Jokeritu, kteří si nedovedou představit svůj život bez vyhrocených helsinských derby. Pravdou je, že k citovým újmám přísluší i ryze ekonomický či legislativní ekvivalent.
Vedení finské SM ligy například s ledovým klidem oznámilo, že po Jokeritu požaduje odstupné ve výši pět milionů eur jako kompenzaci pohledávek vzniklých odchodem vůči lize, jiným týmům, televizním společnostem a sponzorům. KHL se přitom dlouhodobě snaží uhlazovat jakékoli třecí plochy se zbytkem hokejového světa.
Například na poli transakcí s NHL funguje již druhým rokem snaha eliminovat erupce v komunikaci zanesena v memorandu o vzájemné spolupráci a deklaraci potírání konfliktních situací při přestupu hráčů z jedné ligy do druhé. Minimálně v případě Američanů mířících do Ruska tak alespoň částečně mizí velký otazník, skrývající se za růžovou oponou zajímavého výdělku.
KHL zatím většinou našla motivaci sáhnout do svých bezedných zdrojů a situaci uklidnit. Kovalčuka přeplatila, je dost možné, že zalepí dluh Jokeritu. Je ale otázkou, jak dlouho to ještě bude mít zapotřebí.
