Je konec. Osmá sezona KHL skončila v nejzazším možném termínu a z Gagarinova poháru se podruhé v historii raduje tým Metallurugu Magnitogorsk. Pro místní je to jeden velký sen. V Magnitogorsku moc radostí nezažijete.
Odlehlá oblast, na to si zvyknete... S běžnou občanskou vybaveností v půlmilionovém městě problém není, ale jsou zde jiné záludnosti. Například dlouhá krušná zima. Ano, teploty pod mínus čtyřicet zde nejsou ničím neobvyklým, stejně jako teploměr ukazující pod nulu ještě počátkem května. Na to si zvyknete. Horší je to s životním prostředím.
Magnitogorsk byl svého času výkladní skříní ruského ocelářského průmyslu, v minulém století největší slévárny světa, dodavatel rudé armády.
To vše si hold vybírá svou daň. V roce 2006 byl Magnitogorsk uveden na světový blacklist měst se stabilně nejhoršími rozptylovými podmínkami. Jen 28% novorozenců v roce 1992 bylo zdravých. Na pozadí všech nepříjemných aspektů běžného života se stává vedle chrámu Na Nebevzetí Krista, který tvoří ortodoxně věřícímu obyvatelstvu klíčové útočiště, i sport, konkrétně hokej, velmi podstatnou kratochvílí.
Jenomže ani tato milovaná zábava v posledních letech neposkytovala dostatek pozitivních pocitů. Trojnásobný mistr ruské superligy v KHL strádal a zatímco nenáviděný regionální rival Čeljabinsk si zahrál finále, Magnitka v play-off výraznější úspěch neprožila. Ale před třemi lety se vše změnilo.
V týmu se sešla trojice Mozjakin, Zaripov, Kovář a začala se psát nová historie klubu. Dvě zkušené hvězdy mezi sebe přijaly český talent, který fanouškům připomněl jejich tragicky zesnulou ikonu Jana Marka, který prožil v zaprášené metropoli čtyři fantastické roky. Trenér Mike Keenan ukázal, jak se vítězí, a položil základ nejkomplexnějšímu týmu KHL v dlouhodobém módu.
CSKA v této sezóně předvedlo fascinující jízdu základní částí. V play-off dokázaly hvězdy, které nechaly Moskvany zavzpomínat na zlatou éru dvaatřiceti sovětských titulů, vyřadit bohatý Petrohrad. Nikdo nepochyboval o tom, že právě CSKA získá trofej.
A odpověď na otázku: jak to, že se tak nestalo, je nesmírně jednoduchá. Zkušenost. Zaripov s Mozjakinem mají pětatřicet let, Vasilij Košečkin si užívá Kristova léta. Stačí se podívat na průměrný věk obránců CSKA a Metallurgu. V sestavě Ilji Vorobjova se sešli hráči, kteří mají s úspěchem, potažmo klíčovými zápasy, mnohem více zkušeností.
Alexander Semin, Wojtek Wolski, bývalé hvězdy NHL. Hráli přesně to, co potřebovali. A zatímco mladý talentovaný tým CSKA šílel, bruslil, nahazoval a tlačil se do brány, Magnitka zkušeně čekala na chyby a nekompromisně je trestala. Ano, rozdíl v kvalitě ve finále hrát roli nemůže, rozhodla zkušenost jednotlivců i týmu jako takového. Zkušenost se získáváním trofejí.