Již na třetím hokejovém šampionátu v řadě budou čeští junioři v boji o medaile chybět. Krize mládežnických týmů pokračuje. Co s tím? "Je potřeba se učit od zámoří," říká trenér neúspěšného týmu Miloslav Hořava.
Junioři na šampionátu ani na třetí pokus nepronikli do semifinále a tedy do bojů o medaile. Nevyužili k tomu domácí prostředí turnaje, ve středu večer je o medailový sen v Pardubicích připravil tým Ruska, který ve čtvrtfinále vyhrál 4:1.
ČTĚTE TAKÉ: Junioři na turnaji končí, cestu do semifinále zahradili Rusové
"Dvakrát jsme se neprosadili v přesilovce pět na tři. Kdyby se tak nestalo, zápas se možná vyvíjel jinak. Pro hráče je to ale obrovská zkušenost a já jim nemám co vyčíst," řekl po utkání trenér českého výběru Miloslav Hořava.
To vás nerozladil ani ten malý počet českých střel ve čtvrtfinále? Vždyť váš tým vystřelil za celý zápas pouze třináctkrát, soupeř vyslal skoro dvakrát tolik ran.
Ani to ne. Dokážu se vžít do jejich situace, kdy nervozita a domácí publikum v pardubické areně svazují ruce. Stalo se. Věřím, že se do budoucna vše bude vyvíjet lépe.
Jak jste motivovali hráče za nepříznivého stavu po druhé třetině?
Nabádali jsme hráče, aby byli trpěliví. Říkali jsme jim, že prohrávat o gól nic neznamená. I když jsme prohrávali 0:3, nebylo nic ztraceno. Před třetí třetinou jsme se pokusili přeházet složení útoků, kluci do toho dali zbytek síl, co měli, ale přesto, inkasovali jsme ještě jeden gól.
V jaké činnosti byl mezi českým a ruským týmem největší rozdíl?
Tak toho je hodně. Vedení puku a vůbec systém celé hry. Myslím, že je hodně znát, že náš soupeř jen letos odehrál čtrnáct zápasů proti nejlepším týmům Kanady, my jsme odehráli pouze jediný. V tom vidím největší rezervy. Je to bohužel tak, prakticky jsme přerušili kontakt se zámořským hokejem. Na tréninku některé věci nenaučíte, ty přicházejí ve hře.
Jak je to možné napravit do budoucna?
Nejsem tu od toho, abych věštil budoucnost a nějak radil. Musím nejprve s kolegy zpracovat analýzu našeho vystoupení na celém turnaji. Myslím, že nejsme první trenéři, kteří budou na tyto věci upozorňovat. Záleží, jak to bude vyhodnoceno, to já nedokážu odhadnout.
Kromě utkání se Švédskem jste svůj tým po každém zápase chválil. Znamená to tedy, že odvedl maximum svých možností?
To je těžká otázka. Nechci na hráče házet, že na víc nemají. Problém byl, že jsme neproměňovali šance. Ve čtvrtfinále i proti Kanadě jsme je měli a promarnili je. Kdybychom je využili a dali z nich góly, možná bychom teď o tomhle týmu mluvili jinak. Ale to se nestalo. Musím ale přiznat, že mužstva, se kterými jsme prohráli, byla lepší.
V posledních letech se říká, že nám světová špička utíká. Je to zase o kousek horší?
Já si myslím, že nám neutíká, ale že už nám utekla. Trénuji juniory jen půl roku, takže tu nechci dělat chytrého. Ale i za ten půlrok si nelze nevšimnout, že nám kounkurence utekla celkem o dost. Už loni byl problém s osmnáctkou, sestoupila z elitní skupiny světového šampionátu. Myslím si, že je škoda, že odpovědné osoby nevěnovaly větší pozornost hodnocení kolegů přede mnou. Četl jsem některé z nich a vize, že nám špička ujíždí, tam rozhodně byly.
Máte chuť pokračovat u týmu?
Nerad bych se k tomu vyjadřoval takhle brzy po prohraném zápase. Když vypadnete z boje o medaile, tak je to takový blbý o tom mluvit.
Co udělat proto, abychom světovou špičku opět dohnali?
Toho je hrozně moc. Myslím, že jsme zaspali hodně věcí. Například ve Švédsku, když na tom byli špatně, tak si vypracovali obrovskou hloubkovou analýzu, aby s tím nějak pohnuli. My jsme to bohužel zatím neudělali.
Nemohli bychom se tedy poučit od někoho ze zahraničí?
Nemyslím si, že bychom měli něco kopírovat. Ale doporučil bych kontakt ze zámořským hokejem a začít se od nich učit. Dříve se stalo, že se učili od nás. Ale my teď trochu zaspali.
Slovenská dvacítka hraje ve společném týmu tamní nejvyšší soutěž dospělých, přesto na turnaji bojovala o udržení. Jste přesto zastáncem tohoto modelu?
Určitě. Protože kde jinde dáte těmto klukům šanci zahrát si extraligu. Když se dnes podíváte, kolik hráčů z ruského mužstva hraje pravidelně superligu, najdete tam hromadu hráčů. U nás, když se zranil Květoň, nebyl z české extraligy v týmu nikdo. To je velký problém.
Foto: ČTK
