Jdete si po Staroměstském náměstí a najednou na vás zpoza mantinelu vykukuje Zdeno Chára. A to i přes to, že sedí na speciálním invalidním vozíku, upraveným pro sportovní výkony na hřišti. Hokejový obránce týmu NHL Boston Bruins je skutečně velký.
To ale nevysvětluje, proč to musíte zjistit za bílého dne uprostřed Starého Města. Důvod je však jednoduchý. K charitativní exhibici před víkendovým vstupem do nové sezony sem dorazili hráči Bostonu a Phoenixu. A v poslední "přípravě" dostali pořádný klepec.
Postaral se o něj tým Jedličkova ústavu (v brance s Petrem Břízou), který po improvizovaném hokejovém hřišti doslova létal. To hvězdy v čele s Chárou občas měly problém stát, tedy spíše sedět na jednom místě. Popojet pro ně potom znamenalo osobní momentální vítězství.
"Na vozíčku jsem dosud nehrál, takže z toho mám určitě respekt," připustil před exhibicí Radim Vrbata. Jeho spoluhráč z Phoenixu Martin Hanzal byl v tu chvíli ještě plný optimismu s ohledem na dobrý výsledek. "Měli jsme na tenhle zápas dlouhou přípravu, byly tam i rozbory u videa, tak doufám, že to přinese úspěch." řekl s nadsázkou.
Přestože o výsledek nešlo, na méně známých tvářích bylo vidět, že jim o výsledek přeci jenom jde. Dokázat alespoň na chvilku, že se, i když v nerovných podmínkách, dokáží vyrovnat hokejistům, které zná celý svět.
Především Zdeněk Krupička, dlouholetý reprezentant ve florbale, ale třeba i sledge hokeji. Kdyby se na Staroměstském náměstí vyhlašoval hráč utkání, o nikom jiném by nemohla být řeč. Výběrům NHL sázel jeden gól za druhým. "Byl naprosto neuvěřitelný, všechna čest, co oni na tom umí," potvrdil Petr Průcha.
"Byl to šok, když nám řekli, že máme hrát na vozíčku. A bylo hrozně těžké to ovládat," připustil Hanzal. "Hodnotil bych to více fyzicky náročné než ten hokej. Je to úplně jiný pohyb a navíc hodně náročné na vršek těla, což my zase nejsme tolik zvyklí. Prostě nás převálcovali," přijal porážku s nadhledem Průcha.
K prvnímu duelu ale nastoupil Boston a s naprosto ofenzivní taktikou neměl šanci na úspěch. Reprezentanti Jedličkova ústavu doslova motali jediného bránícího Nolana Schaefera a skóre postupně navyšovali až na konečných 10:3. O medvědí zásahy se postarali jednou Chára a dvakrát David Krejčí.
Z ledabylého výkonu Bostonu se pokusili poučit Kojoti z Phoenixu, kteří vsadili na systém tří obránců a jediného útočníka. Dokonce se díky Vrbatovi dostali do vedení 1:0, poté už ale na tempo zručných vozíčkářů nestačili a museli se smířit s prohrou 2:6.
Díky několika minutám strávených na vozíku ale získali zajímavou zkušenost. "Je to těžké téma. Ti lidé každopádně zaslouží obdiv, protože když má někdo takovýto handicap nebo se mu něco takového stane, tak to určitě není jednoduché. Tím, že na tom vozíku navíc dokážou takové věci a zůstanou aktivní, i třeba u sportu, tak to zaslouží velký respekt," ocenil Vrbata.
Podobně mluvil i Chára: "Byla to dobrá zábava a určitě to bylo pro dobrý účel. Ovšem klobouk dolů před tím, jak oni to zvládají, jak dokážou i na vozíku zrychlit a u toho kontrolovat hokejku s míčkem. Nemohl jsem vůbec nikoho dohnat, měl jsem problémy sám se sebou." Respekt si zasloužili všichni.
