Apatie, euforie, Inna, zlato. Abeceda triumfu
25.05.2010 08:00 Původní zpráva
K momentální české hokejové radosti vedla pořádně dlouhá cesta, která byla z větší části pěkně hrbolatá, děravá, někdy až neprostupná. Růžičkovi svěřenci ale nakonec našli správný směr a došli do zlatého cíle. On-line deník TÝDEN.CZ popsal jejich pouť po abecedním pořádku.
Apatie. Snad nikdy nebyl český hokejový národ před velkou akcí tak rezignovaný. A i během ní. Apatie občas dosahovala maxima, nakonec ji ale hokejisté přeprali. A vyhráli.
Bojovnost. Jedna z hlavních zbraní českého výběru. V týmu, kromě gólmana Tomáše Vokouna, nikdo výrazně nevyčníval. Právě víra týmu ve vlastní schopnosti a velká bojovnost přinesly zvrat.
Corey Perry. Symbolem kanadské frustrace z mistrovství bude v českých očích Corey Perry, který v souboji s Čechy za brankou srazil Vokouna. Jenže se nepískalo a Kanada dala gól, pouze minutu před koncem snížila na konečných 2:3.
ČTĚTE TAKÉ: Hokejisté mají zlato! Ve finále porazili Rusko 2:1
Největší loupež v historii hokeje. Přišel i prezident
Češi: Měli jsme Vokyho. Nebáli jsme se, vyhráli jsme
Český hokejový úspěch a velmi střízlivé oslavy
"Debilní" sezona. Na začátku přípravného kempu před MS Jan Marek ani příliš nedoufal, že se po "debilní sezoně" na šampionát podívá. Podíval a ve čtvrtfinále i semifinále rozhodl nájezdy.
Euforie. Česká apatie se postupem času měnila v euforii. Jak tým postupoval osmifinálovými a následně vyřazovacími boji, jako by si nikdo ani nepřipouštěl, že konec může být jiný než zlatý.
Finále. Po prohře s Nory a další porážce se Švýcaři Češi o závěrečném utkání sezony ani nepřemýšleli. Cílem pro ně bylo čtvrtfinále. Jak se nakonec ukázalo, věřili si málo.
Góly v oslabení. Slabá produktivita přinesla podivný paradox. Češi byli na turnaji občas nebezpečnější ve vlastním oslabení než při hře pět na pět. V početní nevýhodě dali čtyři góly!
Holki. Tradičním hudebním doprovodem českých hokejistů na cestách jsou "šlágry" dívčí skupiny Holki nebo populární hity "doby minulé". Hráčům to ale podle všeho svědčí více než tvrdý rock.
Chyby. I přes zlaté vyvrcholení se čeští hráči, především v úvodu turnaje, nevyvarovali velkých chyb, které je stály utkání s Nory a Švýcary. Postupem času byl ale český výběr "nechybující".
Inna Puhajková. Televizní hvězda publika, nejčastěji zabíraná žena mistrovství. Kameramani ji milovali. Krásná přítelkyně Jaromíra Jágra prožívala zápasy svého milého nekonečnými emocemi. Plakala strachy (když ve finále ležel Jágr po střetu na ledě) i zlatou radostí.
Jágr. Symbolicky, po své největší fanynce přichází na řadu ON. Hvězdná osobnost českého výběru, která přijala roli "jednoho z mnoha". To však udělalo Jaromíra Jágra v očích fanoušků ještě větším. V jeho výrazu byla patrná enormní snaha uspět.
Kapitán. Ještě před pár lety nepotřebný hráč v Pardubicích, dnes tahoun ruského Magnitogorsku a především české reprezentace. Dal tři góly v oslabení a symbolicky i vítěznou branku finále.
Lotyšsko. Osudový soupeř českého týmu v této sezoně. Češi zvládli lotyšskou zkoušku ohněm jak na olympiádě ve Vancouveru, tak teď v Německu na MS. Pokaždé museli vyhrát. Vyhráli.
Mannheim. Přechodné bydliště českých hokejistů, ve kterém si vytrpěli zlé i dobré. Jak porážky s Nory a Švýcary, tak skalpy Švédů a Kanady. Na Mannheim budou nakonec vzpomínat v dobrém.
Norsko. Historicky první porážka s trpaslíkem ze severu, ale také pořádná facka, která české hokejisty probrala z letargie a nakopla na cestu za zlatem. Kdyby nepřišla, kdo ví, co by se dělo.
Omluvenky. Před mistrovstvím jich přišlo rekordně mnoho, ke třicítce, ale dnešní optikou: ještěže tak! "Bezejmenný" tým bojovníků bojoval, jako jeho předchůdci dlouho ne, a titul si zasloužil.
Prdele. Kombinace předešlých dvou bodů. Trapná prohra s Nory donutila Jaromíra Jágra zareagovat na množství omluvenek. Přestože se za svá silná slova omluvil, litovat jich nemusel. Nakopl jimi svůj tým, který pak chtěl ukázat, že není marný.
Québec. Turnaj, po kterém u reprezentace před dvěma lety skončil Alois Hadamczik a začala tak nová cesta Vladimíra Růžičky u národního týmu. Po třech čtvrtfinálových nezdarech přišlo na její závěr zlaté zadostiučinění.
Růžička. Přicházel k národnímu týmu jako zachránce, který zaručí nové úspěchy. Ten jediný ale přišel až v době, kdy Vladimír Růžička věděl, že u týmu po sezoně skončí. Znovu tak dokázal, že umí vyhrávat.
Samostatné nájezdy. Parádní disciplína českých hokejistů. Ještě nikdo v historii nevyhrál na nájezdy čtvrtfinále i semifinále na jednom turnaji. Češi ano. Díky Vokounovi, Kašparovi a Markovi.
Tým. Český tým v Německu nebyl tím nejlepším, nejofenzivnějším a nejtechničtějším v historii. Byl ale jedním z nejbojovnějších, nejsoudržnějších. "Nejtýmovější".
Umíráček. Kolikrát už českému týmu na mistrovství zvonil! Nakonec "jen" pětkrát, přesto se Jágr a spol. vždy dokázali semknout a vlastní smrt na turnaji odvrátit. Ta nakonec nepřišla vůbec, má smůlu.
Vokoun. Hlavní důvod, proč čeští hokejisté získali titul mistrů světa. Nejlépe to vyjádřil po finále obránce Petr Čáslava: "Já jsem se ani nebál, protože jsem věděl, že máme Vokyho. Věděl jsem, že on to nepustí."
Weinhandl. Češi se na turnaji dvakrát potkali v klíčovém utkání s neoblíbenými Švédy, dvakrát je ale porazili. Možná i díky tomu, že český kat z let minulých Mattias Weinhandl musel před duelem s českým týmem odletět kvůli zdravotním problémům domů.
X zahozených šancí. Jestli české hokejisty na turnaji něco trápilo, tak vlastní produktivita. Občas bylo až komické, z čeho všeho jde nedat gól. Nakonec to ale nevadilo. Měli "Vokyho".
Yorick Treille. Francouzský útočník, hrající českou extraligu, byl prvním hráčem na turnaji, který pokořil Tomáše Vokouna. Může na to být hrdý, těch dalších už příliš nebylo.
Zlato.
Foto: ČTK
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.