Rusové byli tentokrát nad naše síly. Hráli doma a hráli v laufu. I přesto to naši kluci nezabalili a hráli docela dobrý hokej. A kdybychom v první třetině udrželi skóre na nule, mohlo to být zajímavé. Jak nejdou Rusové rychle do vedení, znervózní a jsou poloviční. V tom jsou pořád stejní.
Soupeř se dostával do šancí až příliš snadno, ale musím dodat, že to se jim dařilo proti jakémukoliv týmu. Na tomto turnaji se Rusům sešel velmi silný výběr, ne jen pár osobností.
Velká škoda je, že jsme nevyužili jedinou přesilovku. Dokonce ani pět na tři, to už by ale bylo stejně pozdě. Bylo to možná i tím, že přesilovkové formace se příliš často měnily. Třeba Sýkora seděl celý zápas na lavičce a pak šel na přesilovku. To jsem moc nechápal.
Myslím si, že tohle mistrovství jsme si prohráli v zápasech proti Německu a Slovensku. A především proti Německu, to jsme hráli pseudohokej – bez nasazení, bez pohybu, bez bruslení. Takového soupeře jsme měli smést, a ne s ním prohrát 0:2. Tam se lámal chleba a tam jsme zaváhali. Proto jsme museli už ve čtvrtfinále na velmi silné Rusko.
Autor: Jiří Holeček - trojnásobný mistr světa z let 1972, 1976 a 1977.
