Co za tím stojí
Na trávě zmar, na ledě ráj. Dvojí tvář schizofrenní Slavie

Slavia. Slovo, které by se v českém sportovním prostředí mohlo časem stát synonymem pro protiklad. Slavná značka v sobě totiž během posledních týdnů snoubí bídu a suverenitu, totální zmar a úspěšné hromadění bodů. Zatímco fotbalisté se po tragických výkonech stali terčem útoku vlastních fanoušků, jejich hokejoví kolegové vládnou extralize. On- line deník TÝDEN.CZ vám přináší srovnání sešívané situace na trávníku i ledových kluzištích a zároveň hledá odpověď na otázku, proč vládne tak slavnému klubu totální schizofrenie.

Pocity skalních slávistů musejí být poslední dobou hodně rozpačité. Zatímco fotbalová větev legendárního klubu tápe v sestupovém bahně, hokejistům se daří a vládnou tuzemské extralize. Sešívaní příznivci tak musejí zažívat pořádný chaos. Co stojí na pozadí příběhu slávistických protikladů?

Cesta charismatu a jasného konceptu

Někdo nad tím možná znovu kroutí hlavou, hokejoví fajnšmekři se ale zřejmě příliš nediví. S celkem skromným rozpočtem a průměrným kádrem je hokejová Slavia znovu na špici. Po pěti odehraných kolech vévodí extralize, jako jediná zatím neprohrála.

Zatímco sešívaní fotbalisté budou brzy na tréninky chodit kanály, jejich hokejoví parťáci si užívají podpory spokojených fanoušků. Jejich šatně vládne pohoda, na ledě se baví. V týmu přitom nemají žádné velké hvězdy, touhle nálepkou by se mohl možná označkovat akorát zkušený forvard Jaroslav Bednář.

Přesto to ale funguje. A logicky se nabízí otázka proč. Za dlouhodobě stabilními a dobrými výsledky Slavie stojí několik faktorů a asi tím největším je sportovní manažer a trenér Vladimír Růžička. Ten vtiskl týmu jasný koncept postavený na poctivé práci s vlastními odchovanci a stabilitě kádru.

Na soupisce Slavie budete sice marně hledat hvězdný lesk, jenže tým je dokonale sehraný. Jeho jádro zůstává už léta v prakticky nezměněné podobě a hráči si dokáží za každé situace vyhovět. Jejich léty prověřená souhra pak (alespoň zatím) dokáže zalepit mezery po odchodu takového lídra, jakým byl třeba talentovaný Tomáš Hertl, který odešel zkusit štěstí za moře.

Charismatický Růžička vládne střídačce Slavie už třináctým rokem - jaký rozdíl oproti sešívanému trenérskému kolotoči na fotbalové lavičce. Za jeho vlády se dosud nekonaly žádné divoké výprodeje a bezhlavé nákupy, hráče, které chce přivést, si sám pečlivě vytipuje. Sám jde přitom příkladem, hokeji dává všechno a jeho podřízení pak nemají problém dělat to samé.

Opravdovou bídu zažila hokejová Slavia za poslední léta snad jenom předminulou sezonu, kdy skončila 12. Jinak se drží sešívaná parta na elitních místech tabulky a kromě výše zmíněné sezony 2011/2012 neskončila od roku 2001 horší než šestá. Může za to i pokora a absolutní disciplína - další z pojmů Růžičkova hokejového desatera.   

Sebevražedná pouť bez logiky

Co vám chybí v hokejové Slavii zřejmě najdete v té fotbalové. Slova jako chaos, krize či nedostatek (čehokoli) jsou v Edenu jako doma. Klub, který hrál ještě před pěti lety milionářskou Ligu mistrů, je na hraně sestupu z české nejvyšší soutěže. Po devíti zápasech je se sedmi body předposlední.

Trápí se v útoku i v obraně. Jediný lídr, kapitán Karol Kisel, na vše sám nestačí a veze se s marností celého týmu. Samostatným tématem je brankářská jednička. Ta totiž prostě není. Jména Černý, Hrubeš či Rakovan se mezi červenobílými tyčemi točí skoro stejně rychle jako trenéři. A to je co říct. Slavií prošlo v posledních třech letech hned šest trenérů včetně "slávisty až za hrob" Františka Straky.

Nyní vede tým už zhruba týden Miroslav Koubek. Ten ale brzy po své ligové premiéře proti Jablonci (prohra 1:2) musel čelit útoku fanoušků-chuligánů. V tu chvíli si možná uvědomil, že trénovat Slavii může být opravdu sebevražda. Tak, jak mu to psali v "sms" jeho známí po přijetí nabídky vést Slavii.

Svou cestu k sebevraždě začal červenobílý klub po posledním mistrovském titulu v roce 2009. Miliony vydělané Ligou mistrů se kamsi vytratily, přišly ekonomické problémy, dohady o záhadném majiteli, stěhování do azylu na Strahově a v neposlední řadě mizerné výkony na hřišti.

Pro fanoušky Slavie je hlavní viník jasný: za vším stojí kontroverzní majitel klubu Aleš Řebíček. Bývalý ministr dopravy, který má na zádech několik trestních oznámení za rozkrádání státních peněz.

Této oblasti rozumí rozhodně lépe než fotbalu. Jinak by do svého klubu nepřivedl posily, které posilami prostě nejsou. Není tedy divu, že se Slavia v posledních letech usídlila v druhé polovině tabulky. A může být ještě hůř. Hrozba sestupu stále žije. Dostat fotbalovou Slavii tam, kde se dnes vznáší ta hokejová, je téměř nadlidský úkol.