V zámořské NHL je vůbec nejstarším hráčem. Jaromír Jágr však i ve svých 42 letech maká víc než hokejisté třeba o pětadvacet let mladší. I na věčně optimisticky naladěnou hokejovou legendu však může přijít během tréninku splín. "Zahledím se do zrcadla a sám sebe se ptám, jestli mi to pořád ještě stojí za to," svěřil se Jágr svým fanouškům.
"Je 11.15 v noci. Většina už asi spí a já s patnáctikilovou vestou dokončuji poslední cvičení. Usedám na lavici, abych si odpočinul, a zahledím se do zrcadla. Po chvilce mě napadne otázka. Stojí ti to ještě za to? Bohužel nedokážu jednoznačně odpovědět. Opravdu nevím," napsal Jágr v pondělí večer na svém facebookovém profilu.
Že by podzimní deprese? Jágrovi se zastesklo po rodinném zázemí, po někom blízkém, ke komu by se po dni stráveném na hokejovém stadionu vrátil. Kvůli hokeji, hodinám tréninku na ledě i v posilovně a neustálé dřině, kterou je česká ikona pověstná, totiž nemá čas na osobní život.
"Přemýšlím dál... Jsi sám, bez rodiny, dřeš jako kůň, nikdo na tebe doma nečeká. Hmm, to nezní moc nadějně, říkám si," pokračoval útočník New Jersey. Spoustu členů jeho facebookové hokejové rodiny tohle čtení mohlo zaskočit, na takhle pesimistické výroky v podání slavné 68 nejsou zvyklí.
Jenže to by nebyl Jaromír Jágr, kdyby i v téhle chvíli nenašel něco dobrého, proto zároveň přidává optimistický vzkaz. "Hned mě napadá další otázka. A proč to teda děláš? Jenže na tuhle otázku znám odpověď hned. Protože to miluji," napsal. "Ano, zrovna jsem se přesvědčil, že láska je to nejkrásnější, nejsilnější a nejúžasnější, co člověk může pocítit. Láska je největší síla, láska je nejlepší pohon, láska nezná limit, s láskou dokážeš vše, co si přeješ," zakončil svůj status Jágr.