Velkou premiéru zažil při znojemské hokejové exhibici David Pastrňák. Poprvé a velmi pravděpodobně i naposledy nastoupil v jednom týmu s legendárním Jaromírem Jágrem. Nicméně ani pohodová atmosféra v týmu českých hvězd při čtvrteční exhibici proti domácím Orlům nepomohla zahnat z Pastrňákovy duše chmury, které vyvolalo prohrané sedmé finále Stanley Cupu Bostonu se St. Louis.
Od té doby už utekl více než měsíc, ale Pastrňák to stále těžce nese. "Ne, nepřebolelo to, stále to mám v sobě. Další otázka, prosím," odmítl dále diskutovat na stále žhavé téma.
Příjemnější pro něj byla premiéra s kladenskou legendou Jágrem, jenž je o 24 let starší. "Bohužel jsem dosud neměl příležitost s Jardou hrát. Takový je život, ale jsem rád, že alespoň tady jsem měl možnost ho vidět a zahrát si s ním v jednom týmu," řekl trojnásobný držitel Zlaté hokejky. "Pořád je při jeho hře na co koukat a něco se od něho přiučit. Je to hrající legenda," uvedl Pastrňák. "Moc jsem si to užil."
K Jágrovi vzhlíží s úctou, ale jeho Kladno při cestě zpět mezi českou elitu nesledoval. "Jakmile vypadl v první lize Havířov, přestala pro mě tato soutěž existovat," rozesmál novináře s odkazem na své rodiště.
Právě končící týden je pro Pastrňáka po dovolené prvním pracovním. "Čas běží rychle, je potřeba se dobře připravit na sezonu," připomíná, že prázdniny jsou skoro v polovině. Ve Znojmě nestál během tohoto týdne na ledě poprvé. "Nebylo to tak špatné, jako kdybych byl na ledě poprvé, bruslilo se mi dobře, naštěstí jsem to nezapomněl," řekl.
Zabrat mu dává jen aktuální horko. "Trénuju ráno od šesti a pak odpoledne, beru to zároveň jako kardio, takže se dobře zpotím a mám z toho dobrý pocit," upřesnil svůj tréninkový program, který je rozvržen do pracovních dnů. Víkendy si Pastrňák zatím dává volné.
V neděli odjíždí s trenérem i rodinou do Španělska, pak bude následovat další příprava doma a začátkem září se přesune do Ameriky, kde už bude na dveře pomalu klepat přípravný kemp.
K exhibicím patří i různé show. Ve Znojmě připravili pořadatelé o druhé přestávce kopání fotbalového míče na fotbalové branky. Na jedné straně stáli útočníci, mezi tyčemi gólmani, pochopitelně v plné hokejové výzbroji. "Bylo to docela dobré, chtěl bych to zkusit i v kopačkách," pochválil zpestření. "Musel jsem se soustředit, abych nehodil záda, určitě to někdy vyzkouším," zakončil.
