Dostal kudlu do zad, ale nezahořkl. Přestože s ním v jednom týmu NHL nepříjemně zametli, hokejový útočník Václav Prospal se rozhodl, že se zámoří nevzdá. Slevil na požadavcích, ale dál může snít svůj sen. Nevzdal se ho pro peníze, jako někteří jiní.
S newyorkskými Rangers uzavřel - v porovnání s jeho poslední smlouvou v Tampě Bay - jednoletý ochod za „směšné" peníze. V průměru třetinový kontrakt mu přinese do kapsy 1,1 milionu dolarů.
Přesto Prospal ani na chvilku nezaváhal. O ruské Kontinentální hokejové lize nechtěl ani slyšet. „Pořád věřím, že na NHL mám," vzkazoval koncem července, když se musel vypořádat se svým floridským vyhazovem.
ČTĚTE TAKÉ: Upřímný Červenka: Preferuji NHL, ale v Rusku je více peněz
Zklamaný Prospal: Jeden majitel mě chtěl, druhý ne
„Pro mě to byla otázka prestiže, že budu hrát NHL. Je to nejlepší liga na světě a nechtěl bych tam končit v tomto stylu," řekl čtyřiatřicetiletý forvard v rozhovoru pro deník Sport.
Přitom u něho by se myšlenky, které napadají jiné jeho krajany, daly pochopit. Prospalova kariéra je už v pokročilém stádiu druhé poloviny. Konec se chtě nechtě blíží. Kdyby mluvil o finančním zabezpečení do hokejového důchodu, nemohl by se mu nikdo divit.
Jenže tohle on nebere. Je soutěživý, srdcař. Chce hrát s nejlepšími, protože ví, že na to má a bylo by zbytečné házet hokejku do ruského žita „jenom" kvůli penězům.
Je příjemné to slyšet po měsících, kdy někteří čeští hokejisté jakoby ztráceli za lákavého šumu dolarů či rublů touhu být těmi nejlepšími.
Jiří Hudler opustil Detroit, jeden z nejlepších klubů světa, a zamířil do Moskvy. Jan Marek nechytil šanci od Nashvillu a nadále zůstal v Magnitogorsku. Jsou i další. S naplněnou kapsou raději zakotví na druhé koleji, i když výkonnostně mají na první třídu.
Prospalovo gesto je skvělé především pro český hokej. Ukázal, že nejde pouze o peníze. On by měl být tím pravým vzorem pro české hokejové talenty. Pro které by měly být hlavní motivací sportovní úspěchy.
S absencí podobného myšlení by mohl český hokej klíčová čtvrtfinále na velkých mezinárodních akcích prohrávat do nekonečna.
Foto: Robert Sedmík
