Nekonečné oslavy versus obrovský smutek. Tak vypadá situace ve městech finalistů letošního Stanley Cupu. Zatímco vítězný Boston se topí v gejzíru radosti, poražený Vancouver se vzpamatovává z pouličních nepokojů a zklamání. TÝDEN.CZ vám přináší pět důvodů, proč se z legendární trofeje radují právě Medvědi.
Vancouver měl letošní sezonu rozehranou parádně. Rychle začal dominovat Západní konferenci, navyšoval svůj náskok nad ostatními a suverénně mířil za vítězstvím celé základní části. To také nakonec vybojoval a převzal Prezidentský pohár.
Nadvláda Kosatek se tak čekala i v play-off a ve chvíli, kdy se Vancouver probojoval až do jeho finále, začali nadšení fanoušci naplno slavit. Když pak vedli po dvou domácích zápasech Canucks nad Bostonem už 2:0, v zisk Stanely Cupu začali v kanadském přístavním městě věřit i největší pesimisté.
Jenže, vancouverský sen o prvním vítězství slavné trofeje v historii klubu skončil jako kořist velkého lovu Medvědů. Boston dokázal sérii vyrovnat a v rozhodujícím sedmém zápase na ledě Kosatek zvítězit 4:0. Jaké jsou důvody bostonské radosti?
Tim Thomas. Úžasný, skvělý, nepřekonatelný. Neprostupná zeď v brance Bostonu. Gólman Medvědů byl jasnou hvězdou letošního play-off, především jemu vděčí tým za vítězství. Sedmatřicetiletý brankář, který se do NHL probojoval teprve před pěti lety, byl noční můrou vancouverských kanonýrů v čele s Ryanem Keslerem a dvojčaty Henrikem a Danielem Sedinovými.
"Bylo to zničující, snažili jsme se bojovat a dát gól, ale nešlo to," vyzdvihl Thomasovy zákroky kapitán Kosatek Henrik Sedin. Výkony bostonského brankáře pak korunovala Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče play-off, kterou Thomas obdržel po skončení posledního utkání.
Hortonovo zranění. Byly to otřesné okamžiky. Po ostrém ataku do hlavy od vancouverského beka Aarona Romea zůstal ve třetím finálovém zápase forvard Bruins Nathan Horton ležet nehybně na ledě. Parťák Davida Krejčího z první útočné formace po těžkém otřesu mozku už do finále nezasáhl.
Hortonovo zranění však Boston, který v tu chvíli prohrával 0:2 na zápasy, obrovsky semknulo. Hráči začali bojovat pro něho, třetí zápas vyhráli jasně 8:1 a v následujícím utkání srovnali sérii. Události kolem Hortona byly pro Boston impulsem, který týmu významně pomohl.
Čistá hlava. Oproti Vancouveru nebyl Boston zdaleka pod takovým tlakem. Medvědům se v první polovině sezony příliš nedařilo, jejich forma začala gradovat až v zimním období. V play-off nebyli považováni za významného favorita.
Naproti tomu Vancouver po suverénní základní části potřeboval v play-off výkony potvrdit. Jeho fanoušci byli v obrovském očekávání, snili o prvním Stanley Cupu v historii klubu. Obrovský tlak hráčům Kosatek v kritických chvílích finále život příliš neulehčil.
Produktivita. Je to jednoduché, hokej se hraje na góly. Vancouver jich za sedm finálových zápasů nastřílel pouze osm, naproti tomu Boston třiadvacet, tedy skoro třikrát víc. Ve všech třech vítězných zápasech byly navíc Kosatky pouze o gól lepší, Boston dokázal vyhrávat výrazněji.
Zatmění hvězd. V základní části byli k nezastavení. Ryan Keller a bratři Sedinové nastříleli dohromady 101 gólů, jejich ofenzivní síla strašila všechny soupeře. Týmu výrazně pomáhali i v play-off, ale v jeho finálové části je zahalilo zatmění.
Útočné trio zařídilo pouze dva góly, na čtyři z nich jeho členové nahráli. Nevyrovnané výkony podával také gólman Roberto Luongo, který neváhal kritizovat bostonského protějška Thomase. Sám však pustil několik laciných gólů.
