Už v první sezoně NHL se stávkovalo kvůli platům

19. 11. 2007 12:44
Joe Malone
Joe Malone

Joe MaloneNe všechno šlo v premiérovém ročníku NHL 1917/18 přesně podle plánu, jaký si před devadesáti lety v Montrealu schválili zástupci čtyř zúčastněných týmů. Původně měla mít soutěž dvě části po 14 kolech, vítězové si to pak měli rozdat v play off o právo bojovat s nejlepším týmem Pacifické ligy o slavný Stanleův pohár.

Montreal Canadiens, Montreal Wanderers, Ottawa Senators a Quebec Bulldogs - takové mělo být startovní pole premiérového ročníku. Nakonec se však z prvenství neradoval nikdo z nich. Ještě před startem odstoupil Quebec, jehož místo zaujali hokejisté Toronto Arenas. Ti nastoupili 19. prosince 1917 k zahajovacímu utkání na ledě Wanderers.

V montrealské hale Westmount Arena sledovalo historický zápas pouze 700 zájemců, ale mělo se nač dívat. Dramatický duel pro sebe rozhodli domácí Poutníci v poměru 10:9, to však byla labutí píseň jejich účinkování v NHL. Následujících pět utkání prohráli, rovněž vinou nedostatku hráčů. Majitel klubu Sam Lichtenhein vyhrožoval, že kvůli finančním problémům ze soutěže odstoupí. To se nakonec vyplnilo, i když ostatní tři týmy půjčili Wanderers několik vlastních hráčů. Druhý lednový den roku 1918 totiž podepsal nad montrealským klubem ortel požár, jenž zničil jejich domácí halu.

Závěr první a celá druhá část sezony se tak musela dohrát pouze se třemi účastníky. Porodní bolesti nové ligy podtrhuje rovněž situace z druhého zápasu sezony. Střet Canadiens a Ottawy byl za stavu 7:4 přerušen, neboť se šestice Senátorů dožadovala vyššího platu.

V první části ligové soutěže jasně kralovali Montreal Canadiens, později nejúspěšnější tým NHL. Ve vyrovnaném druhém dějství bylo zase nejlepší Toronto. Finále mezi oběma týmy se pak hrálo pouze na dva zápasy, přičemž rozhodovalo dosažené skóre. Po výhře 7:3 na domácím ledě tedy Torontu stačila těsná prohra 3:4 na zisk O'Brienovy trofeje. Ta se udělovala zpočátku vítězi play off NHL, později vítězi Kanadské divize či neúspěšnému finalistovi v bojích o Stanleyův pohár. Skvělou sezonu korunovalo Toronto vítězstvím 3:2 na zápasy proti nejlepšímu celku Pacifické ligy Vancouver Millionaires.

Již v prvním ročníku NHL lze najít řadu dodnes známých jmen. Nejúspěšnějším střelcem se stal hráč Canadiens Joe Malone, jenž dal ve dvaceti zápasech 44 gólů. Žádný jiný hokejista v pozdějších letech tento průměr vstřelených branek na zápas nepřekonal. Výtečným kanonýrem byl rovněž Cy Denneny z Ottawy, který stihl ve 20. letech vybojoval Stanleyův pohár jako hráč (Ottawa Senators) i jako trenér (Boston Bruins).

Těžkou práci měli v té době brankáři. Při útočném stylu a samozřejmě ještě bez masky jim málokdo jejich postavení záviděl. S tehdy nejlepším průměrem čtyř obdržených branek na zápas hájil branku Canadiens jistý Georges Vezina.

Pro Montreal symbolem věrnosti a výdrže. V devětatřiceti letech však jeho kariéru i celý život utnula zákeřná tuberkulóza. Na sklonku roku 1925 zkolaboval během zápasu proti Pittsburghu a na led už se nikdy nevrátil. Krátce po jeho smrti v březnu následujícího roku věnovali majitelé Montrealu vedení soutěže trofej určenou pro nejlepšího brankáře. Prvním držitelem se pak stal v roce 1927 Vezinův nástupce v brance Canadiens George Hainsworth.

Foto: archiv

Autor: ČTK

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ