Finále Stanley Cupu
Vancouver se vrací do budoucnosti, jiný má být konec

Jsou ve finále Stanley Cupu. Po 17 letech. A přestože se jedná o naprosto jiný tým, některé podobnosti se na obou cestách hokejistů Vancouveru Canucks do velkého finále najít dají. A není jich vůbec málo.

Nejde přitom pouze o na první pohled jasné spojitosti: tři tváře, které v organizaci Canucks i po sedmnácti letech působí. Dave Babych - tehdy obránce, dnes člen vývojového týmu přes defenzivu. Stan Smyl - dříve asistent kouče, nyní poradce generálního manažera Mika Gillise. A Pat O'Neil - dlouholetý šéf personálu, který se stará o střídačku Canucks.

Těch spojitostí je ale více. Třeba hráči, kteří těsně před uzávěrkou přestupů posílili oba týmy. V roce 1994 se jednalo o zadáky Jeffa Browna, Breta Hedicana útočníka Nathana LaFayetta. Letos přišli zkušení forvardi Chris Higgins a Maxim Lapierre.

"Jednalo se o příklad hráčů, kteří přišli do týmu a jejich přínos byl okamžitě obrovský," vzpomíná na příchod trojice hráčů ze St. Louis Smyl. Nejen on nyní vidí stejně důležitou roli Higginse s Lapierrem, díky kterým mají Canucks ještě silnější druhou a třetí formaci.

Podobné pro tým Vancouveru bylo i první kolo. V roce 1994 rozhodl o postupu Canucks v prodloužení sedmého utkání proti Calgary Pavel Bure, letos poslal na dovolenou znovu v prodloužení sedmého duelu Chicago Alex Burrows.

Oběma brankám přitom předcházely klíčové zákroky gólmanů Vancouveru. Chicagu zhatil radost Roberto Luongo, když v prodloužení zhatil stoprocentní šanci v přesilové hře Patricku Sharpovi. Calgary zase už už slavilo postup při přečíslení tří na jednoho, které doslova zázračným způsobem zlikvidoval Kirk McLean.

"Stále to vidím před sebou. Po přestávce je čistý led a Chicago má výhodu v podobě přesilové hry... Je neskutečné, jak se člověk takové drobnosti zapamatuje. Když Kirk McLean předvedl ten svůj zákrok, bylo to podobné," připustil Smyl, který vedl jako kapitán Vancouver do vůbec prvního finále v roce 1982.

Nyní čeká na kanadský tým třetí bitva o Stanley Cup v historii a opět díky gólu ve druhém prodloužení pátého zápasu konferenčního finále. V roce 1994 porazili Canucks Toronto, nyní v pěti zápasech duelech přejeli San Jose.

Těch podobností je skutečně několik, podle Babycha se ale najdou i dva velké rozdíly mezi týmy Vancouveru z roku 1994 a 2011. "Od nás se čekalo mnohem méně než nyní od kluků. Nám experti na celkové vítězství příliš nevěřili," vzpomíná a musí přiznat, že odborníci měli pravdu. Z poháru se tehdy po sedmi epických zápasech radovali Jezdci z New Yorku.

"Nynější výběr je ale po celou sezonu nejlepším týmem NHL. Nikdo nemůže říci, že by se jednalo pouze o štěstí," má jasno Babych, který s Vancouverem vstupoval do play-off před sedmnácti lety jako sedmý tým Západní konference.

Partě kolem bratří Sedinů nebo gólmana Luonga ale nejen experti věří. A tak i podle bývalého zadáka Canucks se ten největší rozdíl mezi oběma výběry ukáže až po finále: "Tihle kluci totiž svou práci dokončí."