Pocta legendě
Pan Bubník byl hrdina. Hluboce před ním smekám, říká Hašek

Mimořádnou úctu chová k Augustinu Bubníkovi a jeho životu legendární brankář Dominik Hašek. I to byl jeden z důvodů, proč se vydal na dnešní poslední rozloučení s mistrem světa z roku 1949 a členem Síně slávy českého hokeje, který zemřel minulý týden ve věku 88 let.

"Už jsem, bohužel, neměl možnost vidět a zažít pana Bubníka jako hokejistu, protože je to už úplně jiná generace. Ale poznal jsem ho jako člověka. Doplatil na to, co se u nás dělo v 50. letech, kdy mu režim pokazil celou hokejovou kariéru. Přesto to byl úspěšný a aktivní člověk," řekl Hašek novinářům s připomínkou vykonstruovaného procesu s celkem 11 hokejovými reprezentanty z roku 1950.

Ocenil, že se Bubník po propuštění z vězení vrátil ještě ke sportu. "Klobouk dolů před tím, jak dokázal překonat ta těžká léta, kdy byl vězněn a musel pracovat v uranových dolech místo toho, aby hrál hokej. Přesto všechno se dokázal vrátit k hokeji a prožil krásný a plný život," připomněl Hašek.

"Jak jsem četl v jeho publikaci, když dostal těch 14 let vězení, byl dokonce rád, že nešlo ještě o něco horšího, protože to bylo přesně v době, kdy byly procesy s Miladou Horákovou, Rudolfem Slánským a dalšími. Musela to být hrozně těžká doba," dodal Hašek.

I proto nahlíží na tehdejší hokejisty jako na velké hrdiny. "Jednoznačně. A je to i jeden z důvodů, proč jsem tady. Je třeba tyto věci připomínat, že tehdy byl někdo zavřený proto, že byl vynikající hokejista, byl patrně příliš slavný a jen bylo potřeba někoho zavřít. Je třeba to připomínat, aby se tyto věci už nikdy neopakovaly," zdůraznil Hašek.

Sám sebe v takové situaci si jen těžko promítá. "My jsme naštěstí žili už v jiné době, kdy jsme se mohli věnovat jen hokeji a nemuseli se bát, že budeme takto perzekuováni. Vůbec si nedovedu představit, jaké to muselo být, když vás jako nejlepšího střelce ligy v nějakých 22 letech zničehonic zavřou a už si třeba vůbec nebudete moct hokej zahrát," přemítal Hašek.

Za velmi zajímavé v Bubníkově životopisu považuje období, kdy trénoval finské národní mužstvo v letech 1966 až 1969. "Byl tam tak trochu uklizený, aby nebyl tady moc na očích. On toho ale využil a říká se, že právě on naučil Finy hrát hokej, jak jsem už několikrát slyšel. Tehdy porazil i naše národní mužstvo, což bylo snad i vůbec poprvé v historii," řekl jeden z nejlepších gólmanů všech dob.

"Jako trenér měl úspěchy, ale těch největších dosáhl jako hokejista; byl mistrem světa, nejlepším střelcem naší ligy. Ten proces nad celým národním mužstvem mu ale vzal kus života i kariéry, když byl v největším rozletu, což je hrozně smutné," doplnil Hašek, olympijský vítěz z Nagana, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a šestinásobný vítěz prestižní Vezinovy trofeje pro nejlepšího brankáře NHL.