Kolotočáři na pražském Výstavišti měli smůlu. Jejich blikající autíčka, naleštěný řetízkáč ani cukrová vata v (h)různobarevných provedeních nikoho netáhly. Několikatisícový dav tuhle "oázu zábavy" míjel bez povšimnutí. Mířil za jinou atrakcí - unikátní a nevykřičenou. Na led sousední holešovické haly se právě chystali New York Rangers, jeden z nejslavnějších hokejových klubů na světě.
Podobné manévry zažívá pražské Výstaviště tak jenom při matějské pouti. A teď zřejmě tiše záviděl i kolotočářský rod Kočků, který slavnou pouťovou party pravidelně pořádá. Poprask, který v okolí holešovické haly vyvolala exhibice newyorských Rangers s pražskou Spartou, byl neskutečný.
Ta sváteční hokejová atmosféra zasáhla všechny. Nikomu nevadilo dlouhé čekání před halou, strkanice. Nadávky a lamentování vystřídala nefalšovaná euforie. Ta pak uvnitř haly gradovala. Skoro jedenáct tisícovek fanoušků bylo v takovém rauši, že začalo tleskat i při čtení jmen časoměřičů a rozhodčích. Ti si tak poprvé, a možná naposled v kariéře užili svoji chvilku slávy.
Za křupání popcornu a vůně "hokejových" klobás napětí vrcholilo. Nevšední show pak neváhal, byť nechtěně, podpořit ani pražský primátor Bohuslav Svoboda, který měl vhodit čestné buly. Známý gynekolog navlečený do sparťanského dresu s číslem 1 s obtížemi doklopýtal do středového kruhu a chystal se poslat kotouč na led. Bohužel si nevšiml, že stojí uprostřed hřiště sám.
Tápajícího primátora nakonec zastavil sudí, který mu zřejmě i vysvětlil, že musí počkat na hráče obou týmů. Svobodovu nejistotu pak ukončil Michal Broš s Ryanem Callahanem, kteří zamířili na vhazování a šéfovi pražského magistrátu následně darovali na památku puk, který tak dlouho a netrpělivě svíral v ruce.
Pak už vládl zaplněné hale jenom hokej. Chlapíci z Ameriky, kteří pobavili Česko nevšedními gurmánskými kreacemi, když si dávali k řízku kečup a knedlíky si spletli s pečivem, prostřeli fanouškům v Praze parádní ochutnávku z legendární zámořské hokejové kuchyně.
Diváci hnali do útoku Spartu, tleskali povedeným kombinacím Rangers a hltali ostré souboje u mantinelů, které mnozí z nich znali pouze z probdělých nocí u televizních přenosů ze zámoří. Ta podívaná bavila, moc.
Šok z fanoušků
Utkání si navíc evidentně užívali i sami hráči. Sparťané často zkoušeli oklamat slavného soupeře technickými parádičkami, Rangers sázeli na tvrdý a přímočarý hokej. Návštěvníci z Manhattanu pak často pozorně sledovali dění ve sparťanském kotli.
Z českého způsobu fandění byli Rangers v šoku. Chvílemi si zřejmě připadali jako na diskotéce, ale fanouškovské kreace jim učarovaly. "Bylo to ohromné, něco úplně jiného než u nás. To, jak lidé skákali, bubnovali, zpívali. To bylo neskutečné," říkal s nadšením kapitán Jezdců Ryan Callahan. A gólman Martin Biron dodal: "Jo, a ta muzika v hale byla taky dobrá."
Fanoušci pohlcení parádní show pak jako by utrpěli ztrátu paměti. Žádné nadávky, urážky, projevy trapnosti a ventilace vlastních mindráků, jak je tomu často při extraligových zápasech. Touha bavit se všechny negativní emoce zatloukla hluboko pod led. Vůbec nevadilo, že Sparta nakonec prohrála 0:2.
"Kdyby tohle vydrželo i na extraligu, ta návštěva a fanoušci, bylo by to něco úplně jiného," vyslovil pak nahlas sparťanský forvard Petr Tenkrát myšlenku, která v tu chvíli rezonovala v hlavě snad každého, kdo na exhibici přišel.
Že je hokej především zábava, za mořem vědí dlouho. Pochopí to naplno i fanoušci v Česku?
