Hrozba budoucnosti
Český hokej dostal další K. O., a může být hůř

Dalo se to čekat. Čeští hokejisté do 20 let hráli na právě končícím šampionátu o záchranu, nakonec úspěšně. Smutnou pravdou je, že cokoliv jiného by bylo velkým překvapením. Jenže nejde pouze o výhry a prohry, Češi začínají od zbytku světa dostávat ostudné výprasky.

S Kanadou 2:7, se Švédskem 3:6 a s Ruskem dokonce 3:8, když už v polovině druhé třetiny vedli Rusové 8:2. Ne, to nejsou výsledky Japonska. To je sumář české reprezentace s elitními národy, které poté, co českému hokeji nepatrně odskočily, začínají utíkat, co to jde.

Díky České televizi tu bídu navíc mohli vidět i fanoušci v Česku. Nikdo se najednou nemůže schovat za fráze, že chybělo štěstí. Každý totiž viděl, že pevná obrana je pro česká hokejisty nepřeloženým cizím slovem a taktika velkou neznámou.

Z česká šatny sice zní slova: "Víme, co chceme hrát, ale v zápase to nedokážeme," jenže když se tak stane třikrát v řadě... Něco není v pořádku. A tuší to i kouč reprezentačního áčka Alois Hadamczik.

"Stále ještě můžeme sestavit tým, který je konkurenceschopný světové elitě. Ale jestli tomu tak bude i za pět let? To si nedovolím říci," říká v rozhovoru pro TÝDEN. A jeho slova se dají pochopit, vždyť za pět let už by měli táhnout seniorský výběr dnešní mladíci.

Jenže ti jsou schopní dostat od Kanady, Švédska a Ruska během čtyř dnů celkem jednadvacet branek, slabé Nory porazí hubeným výsledkem 2:0 a zachrání se těsnou výhrou nad Německem, když ještě ve třetí třetině prohrávají o gól. Něco se musí změnit.

Zkvalitnění juniorské soutěže
Český hokej sice momentálně nemá na to, sestavit byť jen jeden elitní výběr s ambicemi konkurovat těm nejlepším, ale přesto si dovoluje mít juniorskou soutěž s dvaadvaceti kluby. Jejich kvalita je tak značně pochybná.

Ti nejlepší, pokud vůbec zůstanou v Česku a nevydají se za moře, tak hrají soutěž proti mnoha hráčům, které výkonnostně převyšují. Chybí kvalita na úkor kvantity. Na mezinárodní scéně pak větší množství těžkých zápasů těm nejlepším chybí.

Více šancí juniorům mezi dospělými
Po celém světě již několik let vládne trend, dávat více šancí mladým hokejistům. Je to patrné i na samotné NHL, kde momentálně největší hvězdy mají kolem třiadvaceti let. Ne tak v Česku, kde ve většině klubů musí mladíci bojovat o místo alespoň ve čtvrté lajně.

Konfrontaci se seniorským hokejem přitom následně při definitivním přestupu mezi dospělé postrádají. Zkušenosti nezískají ani v první lize, na kterou by kvalitativně měli. Manažeři klubů ale raději zaměstnají vysloužilé veterány z extraligy než mladé kluky. 

Osvěta mládežnických trenérů
Právě končící juniorský světový šampionát ukázal, že čeští hokejisté nezaostávají, pouze co se týče technické vyspělosti, ale i té taktické. Jejich nepochopitelné zkraty občas popíraly samotnou podstatu hokeje, styděli by se za ně i žáčci šesté třídy.

Na lepší časy by se mohlo začít blýskat s nástupem Slavomíra Lenera na post šéftrenéra českého hokejového svazu, který je ale ve své funkci zatím pouze několik měsíců. Možná ani sám netušil, jak těžká ho čeká práce.

Udržení mladých hráčů doma
Český hokej v předešlých letech trpěl předčasnými odchody talentovaných mladíků za moře. S vidinou větší šance na probojování se do NHL jich za oceán odešly stovky, výrazněji se však prosadil zhruba každý desátý. Zbytek se vrátil, v horším případě skončil s hokejem.

Mladé hráče je přitom potřeba udržet doma. I kvůli tomu, aby se v nejdůležitějších letech růstu učili český hokej a nestávali se z nich americko-evropští hybridi, kteří mají od všeho kousek ale ničeho dostatek.

Co je k tomu potřeba? Zkvalitnit juniorskou soutěže, dát jim šanci mezi dospělými...