Jindy by mohl šéf reprezentační kabiny natáčet reklamu na spokojenost. Věčně usměvavý a veselý pohled Tomáše Rolinka však v této sezoně zatím halí maska plná rozpaků. V ruském Magnitogorsku se mu od začátku sezony příliš nedaří, bídná je i atmosféra v klubu. "Člověk doufá, že to bude lepší, ale zatím to tak není," říká Rolinek.
Na minulé reprezentační akci, turnaji Karjala, Tomáš Rolinek chyběl. Po konzultaci s trenérem Aloisem Hadamczikem se rozhodl zůstat v Magnitogorsku, kde se řešily klubové problémy. Na úterní sraz národního týmu před moskevským Channel One Cupem už však Rolinek dorazil. A z jeho projevu bylo jasné, že má ke spokojenosti daleko.
"Po hokejové stránce je to určitě to nejtěžší, co v Rusku zažívám, a to už tam hraji čtyři roky. Chodím na přesilovky, oslabení, cítím důvěru trenéra, drží mě v týmu. Góly ale nedávám a body nesbírám, a tak je to z mého pohledu špatné," přiznává Rolinek, který v dosavadních 30 zápasech získal pouhých 13 bodů za pět gólů a osm asistencí.
Optimismus navíc opustil i celý klub z Magnitogorsku. Tým je ve Východní konferenci až šestý a neustále je terčem kritiky klubového vedení i fanoušků. Spolupráce už byla ukončena s několika hráči, nucený odchod potkal také trenéra Alexandra Barkova.
"Současný trenér se snaží po dobrém, po zlém. Cukr - bič. Chvilku to vychází, pak to zase nevyjde, sklouzne to do letargie, kdy je to špatné. Slyšel jsem teď, že by zase měli měnit trenéra. Alespoň jsme naštěstí vyhráli čtyři poslední zápasy. Člověk doufá, že to bude lepší, ale zatím to tak není," smutní reprezentační kapitán.
Svou nespokojenost navíc dávají stále najevo i fanoušci. Jsou zvyklí na to, že svůj klub vidí mezi elitou KHL. Za posledních deset let chyběl totiž Magnitogorsk v semifinále play-off jenom dvakrát. "Řeknu to takhle. Od čtvrté minuty začnou v každém zápase pískat a pískají až do konce," skoro si zoufá Rolinek.
Konec ruské mise?
Jednatřicetiletému forvardovi tak momentálně přináší největší potěšení chvíle s rodinou. Ta je mu v Rusku neustále nablízku. "Člověk přemýšlí nad hokejem, nad tím, co má udělat jinak, aby se mu dařilo. Když ale potom přijde domů a má tam děti, tak to je úplně něco jiného. To je nepopsatelné," netají kapitán mistrů světa z roku 2010.
V hokejově nepříznivých časech Rolinek vzhlíží k reprezentaci s nadějí. Rád by v národním dresu na klubové trápení zapomněl a zásoboval se tolik potřebnou pohodou. "Budu hrát svou hru a doufat, že to bude dobré. Hlavně je tu ta pozitivní nálada, což v klubu není," říká.
Skvělý motivátor a lídr reprezentační kabiny také přiznává, že už má promyšlené své další hokejové kroky. Konkrétní však odmítá být. "Přemýšlím pořád, už jsem rozhodnutý. Vím, jak to bude, ale nic neřeknu," mlží. Konec jeho ruské mise se tak dost možná chýlí ke konci. Vzhledem k aktuální situaci i k tomu, že po zářijové letecké tragédii klubu z Jaroslavli přiznal, že se stále víc bojí v Rusku leteckých přesunů.
