Zajímavou sezonu prožívá hokejový talent Filip Chytil. Teprve osmnáctiletý útočník během ní okusil život v zámoří a přestože většinu ročníku strávil ve farmářském týmu Hartford Wolf Pack v AHL, stihl i devět startů a gól ve slavné NHL v dresu New York Rangers. Přesnou trefou korunoval také první reprezentační starty na turnaji Carlson Hockey Games v Pardubicích.
Kroměřížský rodák Chytil potřeboval na gólovou radost v NHL pět zápasů, v dresu národního týmu srazil čekání pouze na tři. V nedělním duelu otevřel skóre proti Rusku a přispěl tak k výhře 2:1. Se spoluhráči mohl na své první akci v seniorské reprezentaci slavit turnajový primát.
"Jestli mám puk na památku? Ani nevím, kde je. Jestli mi ho někdo vzal, tak super. Ale jestli ne, je to jedno. Já si rozhodně budu ten gól pamatovat i bez něj," řekl novinářům Chytil, který u své trefy prokázal důraz před brankou, když na několikátý pokus dorazil střelu Filipa Zadiny.
"Puk se odrazil do vzduchu. Snažil jsem se ho sklepnout hned, ale spadl na led, dvakrát jsem do něj nějak zatlačil a nějak se dostal za brankáře," popsal bývalý hráč extraligového Zlína.
Spoluhráči z Rangers? Musím si z nich udělat srandu
Z premiérové akce v reprezentaci měl dobrý pocit. Postupně se zlepšoval a přivykal jiným rozměrů kluziště, než na kterých působil v předchozích měsících. "Byl to pro mě první turnaj mezi dospělými, nejtěžší bylo se rozkoukat na velkém hřišti, zvyknout si na to. Myslím si však, že se tohle vnímání zlepšovalo v každém zápase," podotkl Chytil.
Rychle se mu vybavilo i porovnání oproti úvodu turnaje. "Třeba v prvním zápase s Finskem jsem střílel z větší dálky, mohl jsem jet klidně blíž k brance. Ale s Ruskem jsem už chodil právě až k brance, přišly tam šance a některé docela velké. Bylo to lepší," pochvaloval si Chytil.
První dva zápasy proti Finsku a Švédsku odehrál v jedné formaci s dalším mladíkem Filipem Zadinou a pětadvacetiletým Dmitrijem Jaškinem, nakonec se všichni dočkali premiérové reprezentační trefy a dostávali od trenéra Josefa Jandače hodně prostoru ukázat, co umí.
"Postupně nám rostlo sebevědomí, všichni tři jsme dali gól. Já na to čekal až do posledního utkání s Ruskem, ale snažil jsem se dál hrát svoji hru, myslím, že to šlo správným směrem. Občas přišly chyby, hlavně v obranném pásmu," připustil Chytil. "Ale nebáli jsme se hrát a myslím, že jsme ukázali, že na to máme. Měli jsme dost gólovek," uvedl Chytil.
Zpestřením pro něho navíc byly i minisouboje s klubovými spoluhráči z New York Rangers. V Pardubicích narazil na kamarády Švéda Liase Anderssona a Rusa Pavla Bučněviče. "Popichovali jsme se na ledě skoro pokaždé, pořád jsme si něco říkali," smál se Chytil. "Musím si z nich udělat nějakou srandu. Jsme všichni tři dobrými kamarády, bylo to moc fajn," dodal Chytil.
